Dobrý den, můj 2,5letý vnouček začal chodit do školky, ale dcera si s ním neví rady, protože ostatní děti kouše do ruky a nás doma také. Snažila se mu domluvit, vyhubovat, sebrat hračky... už dostal i výprask, ale nic nepomáhá. Slíbí nám, že už to dělat nebude, ale druhý den zas někoho kousne. Nevíme, co dál. Mluvit moc neumí, možná tím něco naznačuje, nevíme. Celkově je dost hyperaktivní, což dcera připisuje biologickému otci, který byl také takový.

Milá babičko,

máte moje poděkování, že se jako babička takto o svého vnuka zajímáte. Doufám, že vás v určitém pohledu uklidním a zároveň nabídnu inspiraci. Chování vašeho 2,5letého vnuka, které popisujete, je v tomto vývojovém období běžné. Důležité je, jak dospělý na chování dítěte reaguje. Tím mu totiž nastavuje model, podle kterého se pak dítě chová.

Vnouček je v období, kdy se formuje jeho osobnost. Je to velmi specifické a důležité vývojové období. Vždyť tady si začíná uvědomovat sám sebe. Postupně říká ..Já jsem, Já chci, Já potřebuju …Co je důležité, aby zaznělo, je, že ve 2,5 letech váš vnuk neumí korigovat svoje chování.

Kousání jako komunikační prostředek

Kousání pravděpodobně používá jako komunikační prostředek. Píšete, že moc nemluví, takže se takto domlouvá. Jeho reakce kousnutím je okamžitá odpověď na nějaký podnět. Může to být zákaz nebo nějaká nenaplněná potřeba, nějaký pocit křivdy, frustrace. Moc oceňuji, že i vy přemýšlíte tak, že vnuk vám něco naznačuje.

Za kousáním vnuka tak bude schovaná nějaká potřeba. V případě, že okolí zareaguje výpraskem, nadávkami, tak si vnuk vytváří vzorec - kousne, dostane výprask, opět příště kousnout. Agrese je oplácena agresí. Z toho moc není cesty ven. Možná proto se vám zdá, že nic nepomáhá.

Vnuk je na konci batolecího období, potřebuje hodně mazlit a mít pocit, že svět kolem něj je bezpečný a on je v něm přijímaný. Může za tím být nějaká forma strachu. Může tím na sebe poutat pozornost, která mu zajistí, že se mu paní učitelka nebo máma věnují.

Vnuk vědomě neubližuje

Píšete, že už chodí ve 2,5 letech do školky, o to více potřebuje doma pozornost od své mámy, něžného fyzického kontaktu a zájmu. Hrát si, číst, honit se, schovávat.
Zároveň začíná období, kdy všechno bude chtít zkoušet sám. Což ne vždy okolí zvládne.

Vztek je okamžitou reakcí na nějaký zákaz. Neumí jinak zpracovat frustraci z toho, že něco nemá. A znovu, projevem může být kousnutí - dětí ve školce, ale i vás dospěláků. Je to velmi rychlá reakce, není vědomá, že by chtěl ublížit. Potřebuje dospělého k tomu, aby mu pomohl se s takovými situacemi vyrovnat. Když bouchne vás nebo dítě, důrazně mu řeknete: „Ne, to se nedělá, lidem se neubližuje. Pojď pomůžu ti to zvládnout.”

Můžete se přidat a naštvání společně vydupat nožkama, bouchat pěstičkami do polštáře. Bohužel dospělý často místo, aby dítěti pomohl svým nadhledem, tak mu dá výprask. Dítě se na chvíli zklidní, ale rozhodně to nepomůže v tom smyslu, že by se přestalo vztekat nebo kousat.

Fyzické tresty mají do budoucna nulový efekt výchovný, zato vztahový zásadní. Je potvrzeno, že bité děti mají tendenci být více agresivní. Dítě dostává do života model: Problémy se řeší výpraskem. Jak asi bude své problémy v dospělosti řešit?

Lepší je situacím předcházet

  • Umožnit dítěti dostatečný pohyb, nejlépe venku.
  • Vytvářet radostné inspirující prostředí, ze kterého získá pocit: Máme tě rádi, je v pořádku, že objevuješ a zkoušíš, jsi v pořádku.
  • Omezit co nejvíce instrukce: Nesmíš, nemůžeš, nedělej, nesahej, neumíš.
  • Potřebuje vyzkoušet a vysvětlit.
  • Hodně fyzického něžného kontaktu.
  • Mnohokrát za den vyjádřit vnukovi obdiv, když vidíte, že něco udělal - něco zvládl přelézt, zopakovat slovo, postavit z kostek.

Je možné, že je vnuk živějším dítětem, které neposedí, protože jeho hlavním úkolem je objevovat svět. Zkuste mu to dopřát a zároveň být důslední v nastavování hranic a důsledném dodržování. To je téma, kterému v Akademii rodičovství věnujeme spoustu času.

Co mě ještě ve vašem dotazu zaujalo, je pohled vaší dcery na souvislost mezi hyperaktivitou vnuka a biologickým tátou. Pokud bych měla možnost se s vaší dcerou potkat, určitě bych jí položila otázky k tomuto tématu.

Vy jste v roli babičky, takže výchovu můžete směle přenechat dceři a můžete vnoučkovi láskyplně věnovat čas. Přeji vám, abyste období vzdoru zvládli prožívat s nadhledem.

Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.