Článek
Naučit se hospodařit s malou sumou peněz v podobě kapesného přitom pro dítě není jednoduché. Zejména zprvu často chybuje a kapesné například utratí hned druhý den poté, co ho dostane. V takový okamžik je zapotřebí dítěti vysvětlit, co udělalo za chybu, a jakmile ji bude opakovat, je zapotřebí nechat jej do dalšího týdne bez prostředků. Jde o to, aby si dítě vštípilo správnou zásadu, že je zapotřebí plánovat příjmy i výdaje a stanovovat si priority při nákupu hraček, dobrůtek a jiného zboží. Obecně by se pak dítě mělo naučit nadřazovat své potřeby svým přáním.
Pravidelné kapesné by dítě mělo dostávat s nástupem do školy. Kapesné by mělo obsahovat ideálně dvě složky. První by měla být automatická, druhá motivační. Nicméně ani automatická složka kapesného by neměla předpokládat, že dítě doma nepomáhá, např. vynesení koše by mělo být samozřejmostí a nemělo by být nějak zvlášť oceňováno.
Pohyblivou částku kapesného by dítě mělo dostávat za speciální zásluhy, které nejsou zcela běžné, jako pomoc babičce s nákupem apod. Děti by si měly samy platit všechno nadstandardní, ať už se jedná o počítačovou hru, nebo třeba vysoký účet za telefon.
„Dle úvahy mohou rodiče sumu i navýšit anebo naopak zmenšit tak, aby zohlednili kupní sílu dítěte. Například zdvojnásobit vklad: Když našetříš na polovinu kola, tak ti ho koupím nebo zbytek dostaneš k Vánocům,“ radí psycholog Jeroným Klimeš.
Výše kapesného
Je složité obecně říct, kolik peněz by dítě mělo v kapesném dostávat. Začít můžete s několika desítkami korun, a pokud se dítě v hospodaření osvědčí, zkuste přidat. Obnos peněz by ale neměl být dramaticky odlišný od toho, jaký dostává většina jeho vrstevníků.
U prvňáčků se doporučuje nastavit kapesné na 10–20 Kč týdně, které by mu rodiče měli dávat v pravidelnou dobu – např. každou neděli večer. S každým dalším školním rokem je dobré kapesné o stejnou sumu navyšovat. Dětem na druhém stupni se doporučuje dávat kapesné v hodnotě 300 korun na měsíc. Pokud dítě se svými penězi nevystačí, není dobré hned částku navyšovat. Jinak se nenaučí nad každou korunou skutečně přemýšlet.
„Na výši kapesného by se měli vždy domluvit rodiče společně s dětmi a stanovit i cíle, které umožní získat peněz víc. O útratě by pak měly rozhodovat jen děti," vysvětluje psychoterapeutka RNDr. Jana Tamchynová.
Rodiče by měli s dětmi jen probrat, za co každý den utrácejí, a měli by jim doporučit, kolik by si ideálně měly dávat stranou.
„Místo klasického kapesného na ruku můžete dát i těm nejmenším tzv. předplacenou kartu. Nemusíte kvůli tomu zřizovat účet, peníze tam jednoduše převedete a potom na mobilní aplikaci sledujete, za co váš potomek platí. V aplikaci potom společně proberte, kde by se dalo ušetřit,“ radí Stanislav Hötzl, který má na starosti program Finančního vzdělávání ČSOB pro školy.
Čím starší dítě bude, tím bude samozřejmě toužit po vyšším kapesném. Pokud si to můžete dovolit, klidně na jeho požadavek přistupte. Nechte si však nejdříve předložit jeho argumenty, naslouchejte a diskutujte o jeho požadavcích. Jestliže není zvýšení kapesného z finančních důvodů možné, vysvětlete dítěti, že nemůže mít všechno, co si přeje, i když někdo jiný ze třídy dostává víc peněz, nosí značkové oblečení nebo má nejnovější technologické hračky. Získá tak už v nízkém věku představu o reálném fungování světa, naučí se dělat kompromisy a naslouchat druhým při formulování svých požadavků.
Kapesné na střední a vysoké škole
Na střední škole je na děti kladena větší zodpovědnost a fungování kapesného by tomu mělo odpovídat. Obecně se doporučuje, aby se pohybovalo v rozmezí 400–800 Kč na měsíc.
Děti jsou již v tomto věku směrovány k dospělosti, a kapesné by tedy mělo mít menší složku podmíněnosti s předpokladem, že jako středoškolák je již potomek schopen se svými penězi hospodařit. Může tedy dostávat vyšší obnos s tím, že si sám bude platit dopravu, jídlo a například telefon. O zbytku kapesného pak rozhodne sám.
„Dítě si tak navíc uvědomí, že ne všechny peníze jsou na útratu a že existují i nějaké povinné výdaje. V plánování financí má navíc také své místo spoření a případně investice,” vysvětluje Kateřina Sazamová z P2P platformy Zonky, pomocí které mohou například už studenti investovat od 200 korun měsíčně.
Důležité také je, aby rodiče od patnáctého roku dítě směrovali k tomu, aby si samo ve volném čase vydělávalo.
U vysokoškoláků by mělo přijít již větší osamostatnění, a tedy i menší finanční závislost na rodičích. Pokud to finanční situace rodičů dovolí, dítěti mohou pomáhat se zajištěním ubytování, cesty a základního jídla. Zbytek by měl student být schopen pokrýt z vlastních zdrojů. Dnešní režim vysokých škol je většinou slučitelný s prací na poloviční úvazek.
Negativa vzniklá špatnou výší kapesného
I když rodina nemá peněz nazbyt, je dobré dávat dítěti alespoň minimální částku kapesného. Pokud dítě žádné peníze nedostává, může se v dětském kolektivu cítit méněcenně, navíc jej z tohoto kolektivu mohou začít i ostatní vyčleňovat. Dítě si může utvořit nezdravý přístup, kdy se bude buď přeceňovat, nebo podceňovat. Může se také snažit peníze získat jinak, krádeží nebo prodejem svých věcí.
Stejně negativně může fungovat i to, když potomek dostane příliš vysoké kapesné. Takové dítě se obvykle cítí mezi ostatními vrstevníky privilegovaně, v podstatě si kupuje jejich přátelství, což snadno zdeformuje jeho vnímání kvalitních vztahů. Nenaučí se také znát hodnotu peněz a může je vyžadovat v každém dalším prostředí automaticky jen za svou pasivní účast. V krajním případě se může stát příživníkem.
Dalším nešvarem je, že české děti si mezi sebou velmi rády peníze půjčují, přičemž ne vždy peníze dostanou od svých spolužáků nebo kamarádů zpět. Nejedná se přitom o žádné drobné půjčování deseti korun na svačinu, ale o poměrně vysoké částky, které jsou leckdy vyšší než kapesné dítěte na celý měsíc.
„Děti si průměrně půjčují okolo 250 korun. A jak ukázal náš průzkum, zkušenost s takovým půjčováním peněz kamarádům má téměř polovina z nich,“ upozorňuje Václav Potůček z ČSOB.
Podle něj většinu dluhů děti svým kamarádům řádně splatí. Ale je zde asi dvacet procent dluhů, které zmizí v nenávratnu. Statisticky vyjádřeno to znamená, že každý pátý školák, který si půjčí peníze, je už svým vrstevníkům nikdy nevrátí.