Dobrý den, žiji s přítelkyní a naší společnou dcerou. Bohužel přítelkyně má strašně málo trpělivosti a neustále křičí jak na dítě, tak i na mě. Mnohdy jde přitom o banalitu. Sám jsem hodně klidný člověk, nicméně dcera se začíná chovat stejně jako maminka a začíná i na ostatní děti křičet. Nevím, co s tím dělat. Problém je i v tom, že když se někdo podobně chová k ní, je oheň na střeše, ale že se chová stejně, to nevidí. Chce, aby ji všichni poslouchali a nerespektuje, že i malá dcera může mít svůj den, kdy je protivná a neposlouchá jako jindy.

To neustálé křičení je už unavující, občas mám pocit, že bych měl chodit po špičkách, aby se náhodou nenaštvala. Už jsem několikrát uvažoval, že bych od ní odešel, ale nerad bych kvůli malé. Můžete mi nějak poradit, co s tím?

Milý tatínku, první a důležitý krok jste udělal tím, že jste napsal o svých pocitech, které ve vztahu zažíváte, do poradny. Z toho plyne váš zodpovědný přístup - jak ke vztahu s vaší partnerkou, tak k rodičovské roli. Za to máte velké ocenění. Dal jste tím najevo, že chcete situaci řešit. Podíváme se na váš dotaz ze dvou pohledů.

Vy dva jako partneři

Na počátku je důležité si uvědomit, že svou partnerku a její chování nezměníte, pokud ona sama nebude chtít. Chápu, že vás její křik obtěžuje a vyvolává nepříjemné pocity.

Podle toho, co píšete, jste zatím rozhodnut s partnerkou zůstat a pokusit se o změnu ve vaší společné komunikaci. Zatím asi nevíte, jak situaci vnímá partnerka. Je důležité se o tom bavit a nepředpokládat.

1. Domluvte si společně čas jenom pro sebe, nejlépe někde mimo domov a bez dcerky, abyste měli čas na sebe. Vysvětlete partnerce, že je to po vás důležité a chcete s ní v klidu probrat vaše soužití. I to, jaký vzor nabízíte vaší dcerce.

2. Smyslem setkání je říct partnerce, jaké máte pocity, když křičí a je vytočená. Co od vás potřebuje, aby tomu tak nebylo. Projevte opravdový zájem o to, jak se ona cítí spolu s vámi, co by chtěla jinak a co potřebujete vy. Pokud se vám podaří tento první krok - mluvit vzájemně o svých potřebách a pocitech, tak jste ušli kus cesty.

3. Je možné, že vaše partnerka jinak ani komunikovat neumí, protože se to neměla kde naučit a je jen na vás, abyste její způsob mluvení nevyhodnocoval negativně. Můžete mít vytvořený komunikační vzorec mezi vámi, který opakujete. Pokud se vám podaří na křik nereagovat, můžete ho změnit. Užitečné je ověřovat si: „Souvisí tvůj křik se mnou? Potřebuješ něco ode mě?”

4. Společné prožitky mohou stmelit váš partnerský vztah. Kdy naposledy jste měli čas pro sebe bez dcerky? Máte nějakou společnou aktivitu, která vás baví? (zahrada, výlety, kino, vaření). Kdy jste dali dcerku na hlídání a měli společný víkend? Jak často se vám podaří večer sednout a zajímat se jeden o druhého, co kdo prožil během dne?

5. Předpokládám, že jsou okamžiky, kdy partnerka nekřičí a dělá něco, co se vám líbí. Řekněte jí to, oceňte ji. Křik je obecně projevem volání o pomoc, když to lidé neumí vyjádřit jinak a potřebují uznání od druhých.

Vy dva jako rodiče

Všimla jsem si, že reflektujete, že dcerka už přejímá křičení na ostatní jako její máma. Ano, děti se učí primárně od vás rodičů a potom to zkoušejí na ostatních a čekají reakci okolí. Tím se učí fungovat ve vztazích.

Bavili jste se někdy s partnerkou o tom, jak vlastně chcete dcerku vychovávat? Jaké hodnoty jí předáváte? Co je pro vás v životě důležité? Co ji chcete naučit? Tyto otázky k rodičovské roli patří. A na odpovědích si můžete uvědomit, co je úkolem vaší rodičovské role.

Ze zkušeností mnoha párů vyplývá, že pokud se podaří častěji spolu mluvit a sdílet, oceňovat se, dělat maličkostmi radost sobě navzájem - velmi se změní způsob komunikace a celková pohoda v rodině. A nejdříve se to pozná na spokojenějším dítěti.

Vaše situace nemusí mít východisko pouze mou odpovědí a radami. Změna komunikace ve vztahu je dlouhodobější proces a často je užitečné navštívit odborníka na lidské vztahy, nejlépe i s partnerkou.

Přeji vám i drobounké úspěchy, které budete vidět na cestě, kterou jste začal.
Hodně trpělivosti a hlavně nespěchejte.

Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.