Dobrý den, mám 17letého syna, který studuje šestým rokem víceleté gymnázium. Pro studium gymnázia se rozhodl ze své vlastní vůle, do páté třídy
měl bez problémů samé jedničky, v přijímacích zkouškách byl 13. v pořadí
ze 30 přijatých. Před nástupem na gymnázium jsme s ním několikrát probírali obtížnost studia, ale jeho touha byla silnější. Nástupem na školu však začalo doslova peklo (podotýkám, že nikoli pro syna, ale pro nás, rodiče). Primu a sekundu jsme ještě nějak zvládli, byť s prospěchem šel syn rapidně dolů (z jedniček byly trojky). Nicméně tím, jak postupuje do vyšších ročníků, se vše jen skokově zhoršuje. Z trojek jsou už čtyřky, naposledy loňský rok (v kvintě) se od pololetí do konce roku zhoršil v sedmi předmětech. Neustále řeším jeho pozdní příchody, záhadné jednodenní absence, kdy mi napíše SMS, že je mu strašně špatně (po mém příchodu domů je podezřele čilý). Dostal už i důtku ředitele školy, neplní povinnosti, nenosí úkoly, ale hlavně: všechno je mu jedno, přestupu na jinou školu se brání zuby nehty.

Absolvovali jsme již (k jeho velkému znechucení) několik výchovných pohovorů ve škole, u kterých byla přítomna třídní učitelka a výchovná poradkyně. Syn to zhodnotil slovy: A k čemu to jako bylo? Co jsem si z toho měl vzít? (V jeho podání to bylo mnohem jadrnější, zde nepublikovatelné).

Ještě bych měla podotknout, že s manželem jsme více než tři roky rozvedeni, vycházíme však v rámci možností dobře, se synem kontakt ze strany bývalého manžela přerušen nebyl. Jen mě teď neustále nutí, abych na syna dohlížela, zkoušela ho, ptala se, co mají mít na druhý den. Já jsem spíše toho názoru, že v 17 letech už by snad měl být samostatný, mít svou zodpovědnost. Jestli to dojde tak daleko, že se na škole neudrží, nebo udrží, ale neudělá maturitu, tak pak snad konečně pochopí, že má problém. Jak z toho ven?

Dobrý den, pokud se váš téměř dospělý syn rozhodl střední školu v podstatě přežít, ve věku 17 let jej bude těžké namotivovat, aniž by sám chtěl.

Nemá smysl hledat, co bylo příčinou ztráty jeho motivace a schopnosti uvědomovat si, proč studuje a k čemu mu to bude. Nejčastěji se setkáváme s tím, že si počínající „puberťák“ po přechodu na gymnázium nedokáže udržet dobré známky, protože moc neví, jak na to, jak se učit.

Změna může být zásadní. Je toho hodně, dostane pár špatných známek, dostaví se vlastní nejistota a podceňování. Pokud se nemůže opřít o příznivou rodinnou situaci a vztah rodičům nefunguje, vše se násobí. I když ho rodiče donutí se učit, stejně se to nezlepšuje. Zařadí se do kategorie problémových a z toho se těžko dostává ven. Vlastně pomalu ztrácí smysl, proč se učit, a začne mu být škola úplně „ukradená“. Hlavně nějak přežít.

Teenager se začíná čím dál více hádat s rodiči, kteří chtějí, aby se učil. Nejde to. V podstatě se dá říct, že už si sám pomoci neumí. Navíc prožívá období, kdy se nutně potřebuje vymezit proti všem autoritám, především rodičovským. Škola je k tomu ideální. Vůbec nedokážu posoudit, jak to vidí váš syn, to bych si s ním potřebovala promluvit.

Současně je příznivé, že syn by měl mít nejbouřlivější a vzdorovitou pubertu za sebou a mohlo by nastat období vhodné ke spolupráci. K tomu potřebuje cítit vaši důvěru! Můj pohled, jak z toho ven, bude ve více úrovních.

Kde jsou vaše hranice?

Nejprve sama popřemýšlejte, zda je ve vás ještě důvěra k tomu, abyste ho podpořila k dokončení školy a u závěrečné maturity. Jak přemýšlíte o tom, pokud ho ze školy vyhodí. Budete požadovat, aby si našel práci a bydlení, nebo na bydlení přispíval? V tom musíte mít jasno vy. Tím nastavujete synovi hranice, o které se může opřít!

Sdělte mu, že si chcete popovídat, ale ne doma. Zajděte třeba někam na večeři. Řekněte synovi, že jste si vědoma toho, že nemáte vůbec žádné možnosti, jak ho motivovat, přemlouvat ke studiu, pokud on sám nebude chtít. Zeptejte se, jak on svůj život vidí za dva roky? Zda chce odmaturovat. Nebo má jinou představu. Co bude potom, až odejde z domu, jak se bude živit? Vyjádřete svoje rozhodnutí. Pokud sám řekne, že maturitu dá, že to je jeho cíl, tak se s tím dá velmi užitečně pracovat.

Je důležité, aby vám syn odpověděl na následující otázky

1. „Co ode mě potřebuješ, abys odmaturoval? Věřím ti, že to zvládneš, pokud se pro to rozhodneš. Já ti svou podporou ráda pomůžu.”

Je důležité, aby si vytvořil svou představu, jak na to půjde. Možná plán, který rozpracuje, a po vás bude chtít průběžně kontrolovat (doučování, vaše zkoušení, jinou podporu apod.). To musíte nechat na něm. To znamená – věřit!

2. „Co bude, když ti učení nepůjde, z jakýchkoli důvodů. Co bude potom?” Je podmínka, aby si syn našel odpověď!!! (Najde si práci, bydlení a skončí jako absolvent ZŠ, najde si sám učiliště, začne studovat jinou školu, ale v tom případě vy musíte být v pohodě s tím, že ho máte dále živit apod.)

Pokud si takto nastavíte dohodu, tak ho budete touto dohodou moci doprovázet. Víte, k čemu směřujete a co bude, když k variantě dokončení gymnázia směřovat nebude.

Jak máte domluvenou zodpovědnost za syna s exmanželem?

Druhá úroveň je váš vztah s exmanželem. Jako partneři spolu nejste, ale rodiči zůstáváte. Je moc fajn, že syn se s tátou potkává. Rozvod přišel v době, kdy syn velmi potřeboval mužský vzor a nastavování hranic. Může a nemusí to souviset s jeho přístupem ke škole a učení. Minimálně se vše děje v souvislostech a nelze to oddělovat.

Není vhodné, aby exmanžel řešil svůj vztah se synem přes vás. Známky, učení, to všechno si musí otec domlouvat a řešit se synem sám. Úplně stejně jako vy. Zodpovědnost má za něj stejně jako vy do jeho 18 let. I když je syn ve vaší výhradní péči. Není užitečné, abyste přistoupila na jeho tlak kontroly syna. Nebude to fungovat ani směrem k synovi, vaše vztahy s exmanželem se také mohou zhoršovat.

Pokud se vám podaří udělat se synem dohodu na další dva roky a exmanžel u toho nebude, tak ho s dohodou seznamte a požádejte exmanžela, aby vám věřil a nekontroloval vás. Pokud bude chtít být součástí domluveného, určitě je to žádoucí.

Z vašich slov vnímám, že si uvědomujete, že máte doma skoro dospělého člověka, který se jinak nenaučí být zodpovědným za svůj život než tak, že bude odžívat důsledky svých činů a rozhodnutí. I když nám rodičům se to líbit nemusí.
Moc vám přeji, aby se vám podařilo budovat hezký vztah se synem a také se umět o sebe postarat ve vztahu s bývalým partnerem.

Řešíte doma podobný problém, nebo vás trápí jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.