Podle statistiky ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) byl počet dětí, které byly během roku 2015 v pěstounské péči nebo péči poručníka, 14 tisíc. To je o 775 méně než předloni.

Loňský rok ji opouštělo 2014 dětí. Devět set z důvodu plnoletosti, další šly k adoptivním rodičům, do ústavu nebo jiné náhradní péče. Zpět k biologickým rodičům odešlo 204 dětí, to je jen každé desáté dítě.

Nejčastějšími příčinami odchodu dítěte z vlastní rodiny je podle MPSV chudoba rodičů či špatný zdravotní stav rodičů, ztráta bydlení nebo zanedbání dítěte. Česká republika se dřív zrovna nemohla chlubit úspěšností návratu dětí do původních rodin, to se v poslední době, alespoň podle ministryně Michaely Marksové (ČSSD), mění.

Ústav až jako poslední možnost

„Usilujeme o zkvalitnění systému péče o ohrožené děti tak, aby jich co nejméně muselo být ze svých rodin odebráno,“ řekla Marksová. „Když je to opravdu nezbytné, aby pokud možno šly do pěstounské péče, a až naposledy do péče ústavní. Jednoznačnou prioritou je posílení sociálních služeb na podporu rodin a vytvoření systému sociálního bydlení,“ dodala ministryně Marksová.

Příběh každého dítka je jiný. Ale jen některým se však splní to, co si přejí většinou ze všeho nejvíc: vrátit se ke své mamince. Jeden z takových příběhů svěřili redakci Práva pěstouni doprovázení organizací Dobrá rodina.

Šťastného konce se před pár dny dočkala 1,5letá Klárka, které se matka musela vzdát v jejich šesti měsících. Neměla kde bydlet, nevěděla, jak situaci řešit, a podle profesionální pěstounky, která se téměř rok o holčičku starala, chyběla matce sebedůvěra, že situaci dokáže zvládnout.

„Pořád měla zájem se s dcerkou vídat. Já jí dodávala sebevědomí, sociální odbor s ní začal intenzivně spolupracovat, až se podařilo jí najít sociální bydlení, požádala o svěření dcerky do péče a po necelém roce jsou zase spolu,“ popsala pěstounka Jana ze středních Čech.

Když ne máma, tak alespoň strýc

Zpátky do rodiny, ovšem do té širší, se vrátí i Tomík, jenž se narodil rodičům, kteří oba bojují s drogovou závislostí. První měsíce se o miminko snažili starat, ale nakonec sami zvolili dobrovolné umístění chlapečka v Klokánku. Po dvou měsících bylo jasné, že se situace v rodině příliš nelepší a Tomíkův návrat nepřipadá v úvahu. A tak byl svěřen do péče přechodné pěstounky Anny, která se s manželem od dubna 2014 postarala už o pět miminek.

Tomíkovi tehdy bylo devět měsíců, ale pobyt mimo rodinu ho podle Anny nestihl ještě viditelně zasáhnout. „Zpočátku proběhly pokusy o zprostředkování setkání Tomíka s biologickou matkou. Vzhledem k jejímu stavu ale nakonec nebyl kontakt doporučen z důvodu ohrožení dítěte. Takzvaný restart matky se zatím nezdařil. Je stále nárazově drogově závislá,“ popsala pěstounka marné pokusy.

„Situaci v tomto případě vyřešila náhoda. Otec Tomíka potkal svého bratrance, kterému řekl, jak je na tom, i o Tomíkově pobytu v přechodné pěstounské péči. A pak už to šlo ráz na ráz,“ řekla pěstounka.

„Pan Jan s manželkou zatelefonovali do organizace Dobrá rodina a projevili zájem vzít si Tomíka do pěstounské péče. Zažádali o jeho svěření do péče a soud rozhodl kladně,“ dodala pěstounka s tím, že probíhá postupné zvykání a předávání do nové rodiny, která je z chlapečka nadšená.