Vypadá to tak jednoduše. Přece když milujeme svého partnera, chceme mít hezký vztah i s jeho potomky. Mluvíme samozřejmě o ženách, které nechtějí svého muže odříznout od dětí, které měl s bývalou partnerkou. Jsou totiž i ženy, které o žádné dobré vztahy s  potomky partnera nestojí a vadí jim i sebemenší projev citu k nim ze strany jejich otce. Po pravdě muž, který takové ženě podlehne a nechá se dobrovolně odříznout od svých dětí, je jen velký slaboch.

Horší startovní pozici mají ženy, které mužovu rodinu takzvaně rozbily.psycholožka Magdalena Dostálová

Ale ženy, které o hezký vztah stojí, to nemusí mít vždy jednoduché. Na co se mohou připravit? Psycholožka Magdalena Dostálová Novinkám řekla, že každá taková žena bude potřebovat trpělivost a notnou dávku diplomacie. „Horší startovní pozici mají ženy, které mužovu rodinu takzvaně rozbily, než ty, které se s mužem seznámily až po jeho odchodu od manželky a dětí, ale ani ty posledně jmenované nemají zrovna na růžích ustláno.”

Ač se totiž žena snaží sebevíc, může k ní přilétnout věta: Ty mi nemáš co říkat, nejsi moje máma! Magdalena Dostálová k tomu říká: „Souhlasila bych s poslední částí výroku, ano, nejsem máma dítěte, jelikož ono svou mámu má.“

Podle ní totiž „nejde o to, že se snažím někoho zastupovat či dokonce nahrazovat, jde o vymezení jasných pravidel soužití. Ať už je dítě či děti u otce na víkendy, nebo je má otec ve střídavé výchově či dokonce ve výlučné péči, realitou je, že se s dětmi více či méně často setkávám ve společném prostoru. Aby se nám v něm oběma žilo dobře, je nutné se domluvit na tom, co jsou a co už naopak nejsou povinnosti i práva každého z nás. K těm základním patří dodržování hygieny a zásad slušného vychování“.

Na pravidlech se musí domluvit všichni zúčastnění

Na to však nemůže být žena sama. Na pravidlech hry se vždy musí chtít domluvit všichni zúčastnění. Tedy i děti a jejich otec. Podle psycholožky je právě otec „hlavním aktérem, který by měl být 'vyjednávání' o pravidlech rozhodně přítomen už kvůli tomu, aby potom nedošlo k nějakému informačnímu šumu“.

Všem, kterých se to týká, by mělo být jasno, za jakých pravidel spolu budou žít. „Nová partnerka otce může být znevýhodněna tím, že není rodičem dětí, a tudíž nemůže být jediným vymahatelem dodržování pravidel. Má-li však v zádech jasnou prvotní domluvu s dětmi a partnerem, jak bude soužití nastaveno, dýchá se jí lépe,“ vysvětluje.

Jak by přibližně měla vypadat pravidla soužití, aby nedocházelo ke zbytečným střetům? Podle Magdaleny Dostálové se pravidla mají týkat zásad, které umožňují, aby na jednom prostoru žilo nebo se třeba jen setkávalo několik lidí a jejich kontakty neskončily fiaskem. „Je dobré, když dítěti spolu s jeho otcem vysvětlíme, jak to u nás doma chodí. Zeptáme se, zda má nějaké otázky nebo náměty. Dohodneme se, jaké zóny bychom rádi, aby dítě respektovalo jako naše osobní, a dáme mu prostor, aby se v podobném duchu vyjádřilo i ono,“ říká.

Důležité je nastavit pravidla soužití.

FOTO: Profimedia.cz

Nabízí se také otázka z jaké pozice k dítěti přistupovat. Jen jako partnerka otce, nebo je dobré být kamarádkou? „Proč ne, když to situace dovolí. Hodně také záleží na věku dětí i nové partnerky a na frekvenci jejich kontaktu. Macecha-kamarádka by však neměla být v roli spojence dítěte proti oběma nebo jednomu z jeho rodičů. Obecně platí, že když už se v rodině uzavře, třeba dočasně, nějaké spojenectví, je vždy zdravější uzavírat potenciální koalice v rámci jedné generace (mezi sourozenci či mezi dospělými), nikoliv křížem (například rodič s dítětem proti druhému rodiči),“ vysvětluje Magdalena Dostálová.

Ona sama se už ve své praxi mnohokrát setkala s „macechou“, která už nevěděla kudy kam. „Typická situace je, když má nová partnerka s mužem další děti a nejsou jasně nastavena pravidla. Mějme však na paměti, že ani u sourozenců, kteří mají tytéž rodiče, neplatí pro děti vždy ta stejná pravidla – kupříkladu starší dítě může chodit spát později, mladší sourozenec pomáhá s lehčími domácími pracemi než jeho starší bratr či sestra apod.,“ uvádí.

Pravidlem k úspěšnému společnému fungování však podle psycholožky je, že všichni zúčastnění rozumějí tomu, jak si společné soužití nastavili, co je role každého. Je také dobré mít možnost sejít se (byť pouze čas od času) celá  soužívající rodina tak, aby každý člen měl příležitost se otevřeně k fungování vyjádřit.