Bezpochyby lze za adekvátní plácnutí považovat takové, které dítě upozorní na to, že se děje něco špatně, ale jeho razance vyjma mírné bolesti nepůsobí žádné odřeniny, modřiny či jiná zranění.

Profesorka Marjorie Gunnoeová z Calvin College v Michiganu uvádí: „Tvrzení o tom, že výchova zcela bez plácání je jediná správná, jsou planá. Nemají žádné konzistentní vědecké podklady. Já stále považuji plácnutí za nebezpečný nástroj, ale někdy nastane čas, kdy je velmi na místě tento nebezpečný nástroj použít. Ale nesmíte ho používat vždy.“

Od jedenácti let dítě neplácejte

Nejlépe si podle jejího výzkumu později v životě vedly ty děti, které byly fyzicky mírně trestány do věku šesti let. Měly lepší výsledky ve škole, dosahovaly vyššího vzdělání, byly šťastnější a úspěšnější v životě a méně často se dopouštěly negativních sociálních činností. Děti fyzicky trestané ve věku mezi sedmi a jedenácti roky se také lépe učily, ale měly horší výsledky v negativních vlastnostech, častěji se kupříkladu zapojovaly do rvaček.

Ovšem nutno podotknout, že děti fyzicky trestané po jedenáctém roce života měly nejhorší výsledky ze všech, měly špatné výsledky ve škole, byly méně šťastné, častěji se dopouštěly trestné činnosti a násilí. „Fyzické trestání v pubertě je možné označit již za zcela škodlivé,“ tvrdí Gunneová s tím, že stejně škodlivé je logické vysvětlování příčiny a následku batolatům.