Prekopová je propagátorkou terapie pevným objetím. Jde o metodu, jak zvládnout konflikt a usmířit se. V Praze ve středu začíná kongres nazvaný Láska a pevné objetí.

Lidem podle Prekopové chybí schopnost vcítění do druhého, hádky končí zpravidla tím, že lidé na sebe zařvou. Reagují instinktivně, útokem a útěkem. Avšak lásku je třeba neustále obnovovat.

V pevném objetí vyjadřují své pocity blízké osoby, tedy rodiče s dětmi nebo životní partneři. Rozhádaní lidé v pevném objetí nejprve vyjádří negativní pocity. "Musíme říct konflikt v první osobě, nevyčítat. Neříkat 'ty jsi', ale 'já', ukázat zraněný cit," řekla.

Konflikt musí být urovnán, než den skončí

Nemusí se to vždy odehrát formou pevného objetí, záleží to na síle konfliktu. Emoční konfrontace se však musí odehrát tváří v tvář. Terapeutický vliv má setkání teprve tehdy, když se mezi oběma zúčastněnými znovu rozproudí vzájemná a bezpodmínečná láska.

Bezvýhradná láska k sobě samému i k bližnímu je největší hodnotou. Až když má člověk sám sebe rád, může být svobodný. Proto je i děti potřeba chválit, těšit, nejen pořád trestat, upozornila psycholožka.

Základem pozitivního přístupu rodičů k dětem je rozvíjení schopnosti vcítit se do pocitů dítěte, soudí psycholog Jaroslav Šturma.

Rodič má obejmout dítě i přes jeho počáteční odpor, dát mu pocítit svou lásku, řekla Prekopová. Objetí se však nesmí chápat či zneužívat jako výchovná metoda. V objetí je podle ní důležité nevymlouvat dítěti jeho pocity, ale zrcadlit je. Říkat třeba "já ti rozumím, ty máš vztek, zakřič to". "Cílem je, aby dítě zažilo bezvýhradnou lásku," uvedla. Musí se to dělat jako životní styl v rodině, nejen s dětmi.