„Ten zákon by u nás byl velmi potřeba. Prospěl by spoustě dětí. Stanovil by totiž hranici, za kterou rodič nesmí jít. Také fyzicky trestané děti by věděly, že to není normální, ale protiprávní,“ nechala se slyšet Vodičková.

Fyzické tresty jsou na českých školách zakázány. Naše výchova přesto tradičně staví na trestání. Rovněž společnost je k užívání fyzických trestů poměrně tolerantní. Ve své publikaci o týrání a zneužívání dětí to uvedli odborníci z Dětského krizového centra (DKC).

A jak se na užívání tělesných trestů dívají psychologové? „Vůbec nejčastěji používaným trestem je v Česku pohlavek a facka. Repertoár tělesných postihů je ale tak velký a nevyčerpatelný, jako je lidská fantazie, a krutost trestajících rodičů mnohdy zaráží: vytrhávání vlasů, škrcení, přivazování ke stolu, pálení cigaretou, ponořování rukou do horké vody – ani takovéto tresty nejsou výjimkou,“ řekla Právu Alexandra Fraňková, psycholožka DKC v Praze.

Roli hraje stres

Vodičková potvrzuje: „Tělesné trestání dětí je u nás někdy stále bráno jako normální způsob výchovy. Vím o soudkyni, která na matčinu stížnost, že otec bije jejich dítě často do hlavy, řekla, že je to normální způsob výchovy,“ dodala Vodičková.

Za nadměrným bitím, ne-li týráním dětí bývá podle odborníků z DKC často citová nevyrovnanost rodiče. „Velkou roli hraje stres, nezaměstnanost i alkohol. Napětí rodič ventiluje tak, že agresi obrátí proti potomkovi. Svaluje na něj vinu,“ vysvětluje Fraňková.

Ublíží pohlavek?

„Zralý rodič nemusí sáhnout po tělesných trestech. Ale jsou situace, kdy si dítě zaslouží dostat přes zadek. Pokud však přijde fyzický trest, mělo by mu porozumět. Vědět, že něco skutečně provedlo. Spravedlivé plácnutí přes zadek nijak dítě nepoznamená,“ podotýká ještě Fraňková. Budeme-li s dětmi jednat pouze v rukavičkách, tak se jednou zhroutí, neboť život je dnes velmi konfliktní.

Trest i pochvala by měly být pro děti srozumitelné

„Děti v batolecím a zčásti i v předškolním věku jsou vývojově nastaveny na jakési fyziologické vnímání a přijímání trestů a odměn. Pohlazení nebo pamlsek jsou pro dvouleté dítě jednoduchou a jasně srozumitelnou odměnou. Stejně jednoznačně na ně pak zapůsobí lehké plácnutí přes zadeček,“ říká k tomu psycholožka Eva Kneblová.

Upozorňuje, že je-li ale dítě opakovaně tělesně trestáno, prokazatelně častěji pak samo reaguje agresivně. Na základě nápodoby má tendence prosazovat se pomocí pěstí.

„Jestliže jsou tělesné tresty příliš kruté, vedou k útěkům dítěte z domova a k jeho nekontrolovatelnému chování,“ upozorňuje psycholožka.

Tresty do první krve připouštěl i Borovský

Kruté fyzické postihy dětí u nás začaly ustupovat za vlády Marie Terezie. Přesto v této době, když děti nedostaly při výuce pořádně naplácáno, nebyla škola považována za kvalitní. Platilo přísloví: Metla vyhání děti z pekla. Dokonce i K. H. Borovský připouštěl tresty do první krve.

První zákonná úprava zákazu tělesných trestů byla přijata až v roce 1979 ve Švédsku. Celkem jsou tělesné tresty ve školách zakázány ve 109 zemích včetně Česka. Například v USA jsou ale ve 22 z padesáti amerických států povoleny.