Les vzpomínek je jediné místo v Česku, kde se dá pohřbívat zmíněným způsobem. Vzor samozřejmě přišel ze zahraničí, zejména z Velké Británie.

V lese se nenacházejí žádné náhrobky, nahrazují je vzrostlé památeční stromy, na nichž jsou umístěny drobné dřevěné cedulky se jmény zemřelých. Ty jsou vyrobeny z cedrového dřeva z recyklovaných palet, což také podporuje ekologickou myšlenku lesa. Les vzpomínek je součástí tradičního hřbitova v pražských Ďáblicích a je společným projektem Správy pražských hřbitovů a organizace s názvem Ke kořenům. Podle slov správců se jedná o první přírodní hřbitov v České republice.

„Pohřbíváme tady alternativně, ekologicky a se snahou o to, aby se v každém obřadu odrazila osobnost zemřelého,“ popsala Blanka Dobešová, správkyně Lesa vzpomínek.

Pohřby zde probíhají v jiném duchu, než je běžné. Neschází se truchlící skupina v lavicích kostela, ale blízcí zemřelého, kteří se s ním loučí v klidném a povzneseném duchu.

Při zapálení svíčky obvykle pozůstalý sám na zemřelého zavzpomíná.

Při zapálení svíčky obvykle pozůstalý sám na zemřelého zavzpomíná.

FOTO: Novinky

„Obřad v Lese vzpomínek vychází hodně z přání pozůstalých a často probíhá tak, že pozůstalí tu sami vzpomínají na svého zemřelého, někdy mu zazpívají, třeba minulý týden tady vnučky zpívaly své babičce, někdy se udělá třeba i piknik,“ popsala obřad paní Dobešová s tím, že ani smuteční oblečení není potřeba. „Dcera pochovávala maminku, která si přála, aby na její pohřeb přišla v rudých šatech. Tak tu byla v krásných červených šatech.“

S obřady je pak spojeno i mnoho doprovodných činností, jako je psaní vzkazů, zapalování svíček apod.

„Důležitým prvkem rozloučení je zapalování svíček, kdy si každý z přítomných zapálí svíčku a řekne nějakou vzpomínku nebo poděkování zemřelému. Dalším prvkem je možnost napsat zemřelému vzkaz, vlastně cokoli, co mu pozůstalí nestihli říci, často píší přání do nebe,“ uvedla paní Dobešová.

Pozůstalí se loučí i pomocí vzkazů.

Pozůstalí se loučí i pomocí vzkazů.

FOTO: Novinky

Zemřelí se nepohřbívají jen rozsypáním popela, používají tu i speciální urny.
„Urny, které tady používáme, jsou vyrobeny českými umělci z papíru. Jejich velkou výhodou je, že se na ně dá malovat a psát, takže když jsme tu měli pána, který byl matematik, pozůstalí na urnu dělali vzorečky, chemické struktury,“ popsala paní Dobešová.

Pozůstalí svého nebožtíka pohřbí vlastně sami. „Uložení ke stromu probíhá tak, že my pozůstalým připravíme jamku, do které se dá buď vsypat popel přímo ke kořenům, nebo se používají ekologické urny. Zároveň mají pozůstalí možnost si schránku vyrobit i sami, udělat nějakou dřevěnou nebo papírovou krabičku, proutěný košík jsme tady také měli nebo třeba oblíbený šátek zemřelého,“ popsala akt pohřbívání Dobešová.

Probíhá zde asi 50 pohřbů ročně, zájem o ně pozvolna stoupá. Zajímavostí je, že dělají obřady i mimo hřbitov. Když pozůstalí chtějí, udělají pohřby i v kavárnách či jinde v přírodě apod.

Strom miminek

Součástí Lesa vzpomínek je i speciální strom miminek, kterému sami pořadatelé říkají Strom padající rosy – ukládají zde popel dětí, které zemřely do tří let věku.

Každá čtvrtá žena v České republice má zkušenost s potratem nebo jiným úmrtím dítěte, což je velmi bolestivé – některým pomáhá se smířením právě tento hřbitov.

Strom miminek je určen zesnulým dětem do tří let. Na jeho kmeni jich je několik.

Strom miminek je určen zesnulým dětem do tří let. Na jeho kmeni je několik jmen.

FOTO: Novinky

„Strom umožňuje, že rodiče cítí, že nejsou v té ztrátě sami. Ztráta miminka je překvapivě běžná zkušenost, symbolicky je kolem stromu pohřbeno více miminek. Strom padající rosy vybrala maminka, která měla dvakrát zkušenost se samovolným potratem, a vzhledem k tomu, že má právě onu zkušenost, tak jsme ji požádali, aby strom vybrala. Strom má takové bříško, takže symbolizuje právě miminko,“ popsala unikátní strom paní Dobešová.

Místo se pronajímá na deset let a cena za veškeré služby se pohybuje v řádu několika tisíc korun.

„Základní pronájem a uložení i s památeční destičkou je do 7000 korun. Pak záleží na tom, co si pozůstalí přejí, jestli chtějí hudbu, řeč, nějaké další občerstvení,“ shrnula paní Dobešová.