Výzkumníci podle studie, která vyšla v časopise Science Translational Medicine, analyzovali vzorky krve 170 jihoafrických dětí nakažených virem HIV, které nikdy nepodstoupily antiretrovirovou terapii a zároveň se u nich nevyvinulo poslední stadium nemoci AIDS.

Jejich imunitní systém v podstatě virus ignoruje.profesor Philip Goulder

Testy prokázaly přítomnost desetitisíců HIV virů v 1 mililitru krve každého z nich. V takovém případě by se buď měla jejich těla snažit infekci zabránit, nebo by vážně onemocněly. U testovaných však k ničemu z toho nedošlo.

Imunitní systém virus nenapadne

„Jejich imunitní systém v podstatě virus ignoruje,“ sdělil BBC profesor z oxfordské univerzity Philip Goulder. „Vést proti viru válku je ve většině případů to nejhorší, co může tělo udělat. Pokud tělo virus nenapadne, zachrání si svůj imunitní systém.“

„Z naší studie také vyplývá, že nemoc nemá ani tolik společného se samotným virem HIV, ale spíše s reakcí imunitního systému na něj,“ dodal Goulder.

Vědci také zjistili, že způsob, jakým se desetina dětí vypořádá s virem, má podobnost s tím, jak si více než 40 druhů primátů (ne hominidů – tj. lidem podobných) poradí s virem SIV (smrtícím virem imunodeficience vyskytujícím se u opic). Primáti měli ale oproti lidem desetitisíce let na to, aby proti viru vyvinuli obranný mechanismus.

Možný příznak koevoluce viru HIV

Tento způsob obrany proti AIDS je ale příznačný pouze pro děti. Imunitní systém dospělého člověka je oproti dětskému mnohem agresivnější – typickým příkladem jsou plané neštovice, které mají u dospělých jedinců mnohem těžší průběh než u dětí.

S prevencí sexuálního přenosu viru HIV se mnohdy začíná až u náctiletých.Doktorka Ann Chahroudiová a doktor Guido Silvestri

Jak se zvyšuje věk dítěte a jeho imunitní systém se vyvíjí, zvyšuje se zároveň riziko propuknutí AIDS. U některých dětí se skutečně vyvine, některé zůstávají v latentním stadiu. Doktorka Ann Chahroudiová a doktor Guido Silvestri z univerzity Emory v USA mají za to, že studie odhalila „první známky koevoluce viru HIV u lidí“.

Dodali také, že si nejsou jistí, zda by bylo pro tyto děti, u kterých se AIDS nevyvinulo, bezpečné zůstávat bez léčby. „Takové tvrzení je o to složitější, když uvážíme, že s prevencí sexuálního přenosu viru HIV se mnohdy začíná až u náctiletých.“

Naděje na nový způsob léčby

Dnes mají HIV-pozitivní díky antiretrovirové terapii daleko vyšší naději na dožití. Jejich imunitní systém se však nikdy nemůže vrátit do normálního stavu a nakažení jsou tak vystaveni většímu riziku vypuknutí kardiovaskulárních chorob, rakovině a demenci.

Profesor Goulder však zůstává optimistický. „Možná jsme našli úplně novou cestu, která by za určitou dobu mohla vést k novému způsobu léčby všech HIV-pozitivních.“