Článek
„Můj bratr zemřel společně se 127 dalšími lidmi třetího dne Svátku oběti,“ řekl agentuře AFP 29letý Tunisan Imád bin Sálim, který věří, že jeho o šest let staršího bratra Kabila pohřbili po zářijovém utonutí desítek běženců ve Středozemním moři právě zde, na „hřbitově bezejmenných“.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Imád říká, že chtěl v Libyi zůstat tři dny, nanejvýš týden, aby zařídil převoz ostatků bratra do Tuniska. Teď už je ale v zemi déle než měsíc. Na jeho taxikářském výdělku přitom doma závisí osm členů jeho rodiny.
Mladý Tunisan si v pátrání po bratrovi stěžuje na chybějící dokumentaci, byrokracii a šlendrián. „Na každém rohu narážím na překážky,“ uvedl.
Těla sice před pohřbením zdokumentují forenzní lékaři, ale v Kabilově případu zapomněli do záznamů připsat, že měl na těle tetování, takže to trvalo několik týdnů, než se podařilo ověřit totožnost zesnulého.
Hroby označené často jen datem značícím den, kdy bylo tělo utonulého vyloveno z moře, anebo ho vlny zanesly na břeh, jsou porůznu roztroušené v okolí hřbitova Bir el-Osta Milad. Některé tu vyhloubili už v roce 2012.
Červený půlměsíc nemá k dispozici přesná čísla, odhaduje však, že je zde pochováno několik set mužů, žen a dětí. A v rohu hřbitova už je připravených 300 nových hrobů pro další.
