Propašované záběry ukazují statečné Severokorejce vzpírající se moci

„Co mě nejvíce překvapilo, nebyla chudoba a špatné životní podmínky, které jsou bezpochyby šokující, ale to, jak se běžní Severokorejci příkladně postavili úřadům takovým způsobem, jaký bychom nečekali. To mi vyrazilo dech,“ řekl Jones ve středu v rozhovorech poskytnutých CNN a dalším médiím i na chatu PBS.

Jednou z nejdramatičtějších je scéna s ženou, která začala provozovat soukromou mikrobusovou dopravu s využitím malé dodávky. „Přišel k ní voják a říkal jí, že s tím musí přestat, že je to nelegální,” řekl Jones. „Ale místo, aby se omluvila a řekla ,je mi to líto‘, postavila se mu, doslova ho hnala ulicí, tloukla do zad a častovala ho všemi nadávkami, co existují.“ Jen lituje, že se mu nepodařilo získat záběry protestů běžných Severokorejců proti likvidací tržišť v roce 2009, které byly tak silné, že režim nakonec od svých plánů ustoupil.

Dokument také ukazuje rostoucí díry v informační bariéře, kterou se severokorejský režim snaží své obyvatele izolovat. „Severní Korea přežila tak dlouho, protože je tak izolovaná, a to kvůli své informační bariéře,“ vysvětluje dále Jones. „Ale díky novým technologiím tahle bariéra praská,“ dodává.

Mladá žena, která vyrostla v KLDR, ale podařilo se jí utéct do Jižní Koreje, uvedla, že právě kontakt se svobodnými médii jí otevřel oči. „Čím víc jsem poslouchala cizí rozhlas, tím víc jsem si myslela: ,To, co se učíme, není pravda. Oklamali nás.‘ A začala jsem toužit po svobodě,“ uvedla.

„Zlomilo se tím propagandistické kouzlo,“ poznamenal k jejím slovům Jones.

Mladí Severokorejci jsou posedlí americkými filmy a jihokorejskými seriály. „DVD jsou jednou z věcí, kterou musíte mít. Mladí Severokorejci si je vzájemně předávají a čekají na nové epizody,“ říká Jones.

Dokument líčí složitý a riskantní způsob, jak přes hranici z Číny pašují DVD, laptopy i paměťová média USB. „To, že se všechny zahraniční televizní pořady a filmy pašují do KLDR, zvyšuje u Severokorejců jejich znalost okolního světa,“ podotkl Jones.

Pro osoby, které pašují do země zakázané zboží – a také pro ty, kdo pronesli ven záznamy použité v dokumentu – jde doslova o záležitost života a smrti. Jeden pašerák, který v dokumentu vypovídá, říká, že ví, že bude popraven, pokud ho severokorejský režim chytí. Ale cítí, že je jeho povinností pokračovat.

Jones použil nezvyklý způsob, jak získat materiály přímo z KLDR. Záhy si uvědomil, že nemá smysl jet na oficiální turistický zájezd, protože při něm je kontakt s obyčejnými Severokorejci velmi omezený. „Spojili jsme se s japonským novinářem Džiró Išimarem, který má po celé zemi neuvěřitelnou síť obyčejných Severokorejců,“ vysvětlil Jones. „Ti natáčeli tajně, s pomocí ukrytých kamer, a pak záznamy pašovali přes hranici do Číny, kde na ně čekal Džiró,“ dodal a řekl: „Naštěstí žádný z Džirových agentů nebyl chycen.“

Jones také zmínil, že mnozí z lidí, kteří poskytli nahrávky, jsou do určité míry stále věrni režimu, oceňují zakladatele KLDR Kim Ir-sena, jenž bojoval proti Japoncům, ale pobuřuje je Kim Čong-un.