Článek
Rozpraskaná půda, vyschlé tůně, povadlá vegetace. „Je to vidět na první pohled, jsou to známky prohlubujícího se sucha,“ konstatoval Riedl.
Závažnější jsou však podle něj dlouhodobé a pomalu probíhající změny vodního režimu. „Ty nejsou na první pohled vidět, ale mohou zásadně ovlivnit budoucnost celého lužního ekosystému,“ podotkl.
Lužní krajina je na vodě existenčně závislá a sama má schopnost vodu v krajině udržet jako houba. Přirozené pravidelné záplavy po staletí vytvářely pestrou mozaiku mokřadů, tůní, vlhkých nivních luk i sušších hrúdů, tedy písčitých vyvýšenin v jinak poměrně rovné krajině. „Právě tato rozmanitost stanovišť je také základem mimořádné pestrosti druhů Soutoku,“ zdůraznil Riedl.
Dlouhodobé sucho se ale podepisuje na dřevinách, v podrostu i na loukách. Oslabené stromy hůře odolávají chorobám a škůdcům. Kořenový systém ikonických starých dubů se již nedokáže adaptovat na nižší hladinu podzemní vody. V podrostu a na loukách ustupují vlhkomilné druhy a výhodu získávají druhy odolnější suchu. Nivní společenstva se tak postupně posouvají směrem k sušším.
„Sucho výrazně zvyšuje riziko totálního chřadnutí lesních ekosystémů. Není to jen Soutok, je to celkový stav, ve kterém se nachází jižní Morava. Dopady zatím nedokážeme úplně vyhodnotit,“ upozornil vedoucí CHKO.
K totálnímu chřadnutí přispívá nejen extrémní sucho, ale i další aspekty. Potíž způsobuje momentálně také síťnatka dubová, drobná ploštice původem ze Severní Ameriky, která vycucává buněčnou šťávu z pletiva listů.
„Tento malý hmyzák může velmi přispět k totální ztrátě vitality stromu,“ upozorňuje zaměstnanec Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Krize se týká i luk. Pokud chybí voda, mění se druhové spektrum. „Znamená to, že kytky, které byly pro tuto krajinu typické, postupně mizí a šíří se druhy buď z ciziny, protože mají lepší možnosti, anebo tuzemské druhy, jako například třtina domácí. Kvůli tomu ustupují naše druhy, a to je situace, která může být dlouhodobě nezvratitelná,“ uvedl.
Krajina kolem soutoku řek Moravy a Dyje trpěla nedostatkem vody už na jaře. „A to je problém. Lužní ekosystém vodu na jaře potřebuje,“ zdůraznil Riedl.
Voda ubývá i v řekách
Přirozené střídání záplav a vysychání k luhu patří. Budoucnost lužních lesů a nivních luk závisí především na tom, zda se voda na jaře bude moci pravidelně vracet do nivy a jak dlouho voda v krajině zůstane.
„Pro zachování charakteru Soutoku je proto zásadní chránit a obnovovat přirozenější vodní režim krajiny: podporovat periodické rozlivy, udržovat síť ramen, tůní a mokřadů a zlepšovat propojení řek s jejich nivou,“ doplnil Riedl.
Jenže vysychají i řeky. Podle vodohospodářů je ve sledovaných tocích až o třetiny menší průtok než v jiných letech.
„Stejně jako v červenci zůstávají i srpnové průtoky na všech sledovaných profilech výrazně pod dlouhodobým průměrem. Dosahují pouze 13 až 58 procent množství, které těmito toky v srpnu běžně protéká. Na sedmi z deseti míst průtok nepřesahuje ani třetinu obvyklé hodnoty,“ uvedla mluvčí Povodí Moravy Jana Kučerová.
Nepříznivá situace pokračuje také v povodí Dyje. „Současné porovnání srážek, průtoků a zásob vody v nádržích tak potvrzuje rozsáhlé sucho v povodí Moravy a Dyje,“ uvedl David Fína, generální ředitel Povodí Moravy.
Předpověď počasí na jižní Moravě déšť v nejbližších dnech neslibuje. Krátké místní bouřky by přitom situaci dočasně mohly v jednotlivých lokalitách zlepšit.
Popraskaná půda v Chráněné krajinné oblasti Soutok.