Alláh je arabský výraz pro Boha. Je to složenina určitého členu „al” a obecného slova „iláh”, které označuje boha s malým b. Muslimové však tento gramatický tvar nepoužívají, neboť existenci jiného boha než jediného Boha nepřipouštějí.

V malajštině se ale slovo alláh ve smyslu obecného označení božstva běžně používá. Vláda ale trvá na tom, že by výraz alláh měl být vyhrazen muslimům. Obává se, že používání tohoto slova příslušníky jiných náboženství by mohlo muslimy mást a vést ke snahám o jejich konvertování.

Malajsijské křesťanské, buddhistické a hinduistické menšiny si stěžují, že vláda tímto zákazem zasahuje do jejich ústavního práva na praktikování víry, což ovšem vláda popírá. Soudní spor vzešel ze snahy novin římskokatolické církve, které chtěly ve svém týdeníku vycházejícím v malajštině používat slovo alláh pro Boha.

Zástupci římskokatolické církve popírají, že by používání výrazu alláh bylo snahou o konvertování muslimů. Vládní zákaz je podle nich nerozumný, protože křesťané mluvící malajštinou dlouho používali slovo alláh v Bibli, literatuře i písních, než se proti tomu úřady rozhodly zakročit.

Soudce Mohamed Apandi Ali ve zdůvodnění dnešního rozhodnutí uvedl, že používání slova „alláh není bytostnou částí víry a praktikování křesťanství”.

Alláh nemá původ v islámu

Slovo alláh má přitom obecně semitský původ, kořen „el” (bůh) se vyskytuje ve starověkých kulturách o tisíce let starších, než je islám. Biblická hebrejština označuje Hospodina jménem Elohim, jméno Allah najdeme i v babylónském Eposu o Atrachasísovi (cca 1700 př. n. l.).

Současná podoba jména Alláh pochází od židů z arabských oblastí z předislámské doby. Dodnes ji používají jak arabsky hovořící židé, tak křesťanští Arabové, kteří k odlišení dodávají Alláh al-Ab (Bůh Otec), Alláh al-Ibn (Bůh Syn) a Alláh al-Rúh al-kuds (Bůh Duch svatý).