Picek chtěl narušit každodenní rutinu, se kterou se musí vojáci potýkat, a stres, který přibývá hlavně ke konci půlroční mise. Babica nabídku s chutí a zdarma přijal, protože, jak řekl Právu, rád cestuje a do Afghánistánu by se jen tak nedostal.

V každé posádce, kterou s Pickem navštívil, ukázal něco ze svého kuchařského umu. Na základně v Lógaru a v Kábulu griloval. Na krátké návštěvě přáslavských tankistů, kteří v provincii Wardak cvičí afghánské vojáky, zaimprovizoval a ke všeobecnému veselí převzal tvorbu palačinek přímo na plotně vlastnoručně vyrobených vojenských kamen.

„Bylo to příjemné zpestření, každý den je tady úplně stejný. Pan Babica se hlavně ukázal jako autorita, když se nezalekl našich kamen a začal hned dělat palačinky,“ řekl Právu jeden z vojáků Viktor K. Jednotka OMLT ve Wardaku sídlí na jedné z menších základen, kde se musí o sebe vojáci postarat se vším všudy. Tedy musí si prát i vařit.

K tomu si vyrobili kamna z toho, co měli zrovna po ruce. Cihly slepili hlínou a plotnu udělali z přídavného pancíře z amerického obrněnce Mrap. Vaření pro kolegy se s chutí zhostil nadrotmistr Veselý. Neměl kuchařské náčiní, musel si ho tedy vyrobit. Metlu na míchání palačinkového těsta si udělal z drátů, které ohnul a zastrčil do akuvrtačky.

Bydlí v bažině

Neutěšené a prašné prostředí se vojáci snaží zpříjemnit, co to jde. Trochu jako zjevení mezi obrannými valy a transportéry působí zahrádka lékaře Bohuslava Doležala z wardacké základny.

V květináčích z petlahví si pěstuje rajčata, okurky a také semenáčky afghánské borovice. „Semínka jsme nasbírali na základně v Bagramu, a až budou větší, rozdám je klukům, aby je tady někde zasadili,“ řekl Právu vojenský doktor.

Proti stresu a ponorkové nemoci vojákům sice pomáhají psychologové a kaplani, ale hlavním lékem je černý humor. Jak Právu řekl řidič obrněnce Mrap David B., někdy pomohou i kanadské žertíky. Vrchní psycholožka armády Helena Sováková mu dává za pravdu. „Bez černého humoru to nejde. I když to není vždy příjemné. Jednou mi dali kolegové do obytné buňky cvrčka. Nedalo se tam spát, protože to bylo horší než rakety,“ řekla Právu.

K vojenskému humoru patří i zvláštní jazyk a zajímavá pojmenování. Své ubytovně na kábulské základně říkají např. bažina. Jak Právu řekl kaplan Pavel Matoušek, kterému vojáci neřeknou jinak než padre, není to kvůli tomu, že tak svému stanu říkali lékaři z filmu MASH. „Je to kvůli tomu, že tam teče stoka, která hlavně po ránu strašně páchne.“

Problémy nemají vojáci nejen s psychickou hygienou, ale zvláště na malých základnách či na odloučených pracovištích s tělesnou očistou. Voda je v Afghánistánu vzácnost a musí se na základny dovážet. Ne vždy také mají vojáci čas a prostor se umýt, což často vede k střevním potížím. „Občas máme problémy s průjmy, ale naštěstí nevypukla žádná epidemie. Když se dodržují určitá pravidla, dá se přežít i v nevýhodných podmínkách,“ poznamenal lékař Doležal.

Spousta vojáků si během afghánské mise z hygienických důvodů nechává narůst plnovous. Ale není to jediný důvod, je to pohodlnější a také to občas působí na Afghánce, kde plnovous patří k důležité výbavě každého muže. „Už jsem to chtěl oholit, ale rozmyslel jsem si to, když jsem viděl, že to mezi Afghánci budí respekt a že mě mnohem lépe přijímají mezi sebe,“ řekl Právu vojenský policista Ludvík T., kamarády zvaný Lucifer.