Indická média skandál popisují jako „matku všech podvodů“, záležitost podle nich flagrantně demonstruje způsob fungování země. Tisíce úředníků včetně těch nejvýše postavených roky připravovaly nejchudší z Indů o potraviny a palivo, které jim měly být veřejně přidělovány buď přímo, nebo prostřednictvím různých programů zaměstnanosti či vzdělání dětí. Namísto toho zboží končilo volně na trhu, někdy i v sousedním Nepálu či Bangladéši. V záznamech se uvádělo, že bylo rozdáno.

Podvod je zaznamenán v 54 z 71 okresů nejlidnatějšího svazového státu a podíleli se na něm i dopravci, majitelé obchodů či zástupci vesnických rad.

Je potvrzeno, že praxe trvala přinejmenším mezi lety 2002 a 2007, podle svědků ale pokračuje dodnes a odhaduje se, že objem mikroekonomiky kolem ukradeného zboží za desetiletí činí více než 42 miliard dolarů (751 miliard korun).

Korupce je tak rozsáhlá a systematická, že hlavní indický úřad pro vyšetřování už jednou oznámil, že případ odkládá, protože nemá dostatek zaměstnanců na jeho vyřešení. Úřad uvedl, že je třeba otevřít a řešit 50 000 případů. Jeden úředník prohlásil, že kdyby měli všichni vinní jít do vězení, musela by se postavit nová věznice.

Vyšetřování je odhodlán dotáhnout do konce nově jmenovaný státní komisař pro potraviny Radžán Šukla.