„Měla jsem mnoho životních snů, ale když jsem ho uviděla, prostě zmizely,“ řekla na kameru Saraja nervózně si mnoucí ruce. Bylo jí patnáct a měla si vzít 58letého muže, který byl souzen za znásilnění.

„Řekla jsem otci, že se ze něj nechci vdát, a zeptala se ho - proč mi to děláš?“ pokračovala a dodala: „Otec mi řekl, že jsem ve věku na vdávání a že je to jeho rozhodnutí, ne moje.“

S mužem prožila peklo. „Když byly mé nejmladší dceři čtyři, přivedl si do domu ženy a znásilnil je. Moje děti se ptaly, kdo ty ženy jsou. Nemohla jsem jim nic říci. Můj muž by mne zbil.“

Pak i se třemi dětmi utekla, bála se, že by mohl její dceři ublížit. Domnívala se, že kdyby je manžel dopadl, všechny by je zabil. Strachu se nezbavila, promluvit se ale nakonec rozhodla kvůli osudu a budoucnosti svých dětí a dalších žen.

Upozornit na situaci

Za pořadem stojí 28letý Sami Mahdí, který uvedl, že k programu ho přivedl pohled na jeho matku, když se stará o děti: „V myslích a očích lidí není její práce považována za hodnotnou. Ale já nemluvím jen o své matce, mluvím o všech matkách v Afghánistánu. Možná je tu hodně matek, tisíce matek, které žijí ve stejné situaci a nemají jazyk, nemají hlas, jímž by mluvily o svém utrpení.“

Zatímco podobou pořadu si dlouho nebyl jist, od začátku věděl, že ženy budou schovány za maskou. Maska je podle Mahdího z půlky bleděmodrá jako burka a z půlky bílá jako nevinnost.

"V Afghánistánu je pro ženy těžké mluvit o jejich problémech a o násilí, jemuž čelí doma,“ vysvětluje Mahdí. Program však nekončí zpovědí ženy. Ve studiu jsou právní a náboženští představitelé i osoby bojující za lidská práva.

Zpovídající se Saraji řekl náboženský expert: „Vaše svatba v tak mladém věku za tak starého muže je proti islámu. Jeho chování je v rozporu s islámem i s právem.“

Mahdí je ale realista: „Nejsem si jist, zda se pro oběti něco změní. U žen, které přicházejí a hovoří o životě, si někdy myslím, že jsou oběťmi navždy. Můžeme však použít jejich životy jako příklad, který ukážeme lidem. Jsem si jist, že to povede k nějakým změnám v jejich životě a jsem si jist, že můžeme změnit i myšlení mužů v Afghánistánu.“

Podle afghánské nevládní nadace jsou v 59 procentech případů ženy ke svatbě donuceny. Třicet procent sňatků je dohodnuto v rámci tzv. badalu, tedy výměny, kdy muži nabídnou své dcery nebo příbuzné jiným rodinám jako výměnu za jejich, které si pak vezmou.

V 17 procentech případů jsou ženy donuceny ke svatbám jako kompenzaci za nějaký kriminální čin nebo násilí spáchané na muži z jiné rodiny.

Právě tomu je věnován druhý díl, v němž má vypovídat žena, která byla donucena ke sňatku ve dvanácti letech. Její bratr zabil muže, a ona byla dána rodině zavražděného jako odškodné. Bude mluvit o utrpení, zneužívání a mučení, kterému byla vystavena. Podle Mahdího všichni plakali, když mluvila o tom, co ji potkalo.