Warrena k vynálezu motivovalo nevyjasněné úmrtí jeho otce při letecké havárii poštovního letadla nad Bassovou úžinou mezi Tasmánií a Austrálií v roce 1934. Budoucímu vědci tehdy bylo devět let.

Warren byl původem první Evropan narozen na Groote Eylandt, odlehlém domorodém ostrově na severovýchodě Austrálie. Celý život pracoval v leteckém výzkumném středisku v Melbourne. S nápadem černé skříňky přišel v roce 1953, první prototyp byl ale vyroben o tři roky později a teprve o dalších pět let později poprvé australské úřady rozhodly o instalaci skříněk v kokpitech letadel.

Černá skříňka

Černé skříňky mají navzdory svému názvu většinou oranžovou barvu.

FOTO: fotobanka Profimedia

Černá skříňka
Podle mezinárodních úmluv ji ve svých letadlech musejí mít všechny letecké společnosti. První modely zaznamenávaly informace o stroji nebo třeba i části komunikace s pozemní kontrolou na kovové pásky. Byly to vlastně přerostlé žáruvzdorné a pancéřované magnetofony.
Moderní černé skříňky jsou v každém velkém letadle hned dvě. Bývají umístěné v zadní části letadla, která se většinou při pádu zdemoluje nejméně. Jsou plné nejmodernější elektroniky. Jedna skříňka zapisuje údaje o letu, druhá nahrává hovory v pilotní kabině. Pevné paměti umožňují zapisovat údaje z tisíců čidel v trupu, nádržích a motorech stroje i všechny hovory posádky.
Černé skříňky jsou konstruované tak, aby vydržely obrovskou zátěž. Půl hodiny vydrží teplotu 1100 stupňů Celsia. Mezi jednotlivými ocelovými vrstvami pláště jsou vrstvy pěny, které se v žáru rozpouštějí a skříňku chladí. Při nárazu skříňky vydrží obrovské přetížení (až 100 G) a nevadí jim ani slaná voda. Vysílač, který se při havárii spustí, ke skříňce navádí ty, kteří ji hledají. Signál vydrží zhruba měsíc.
Navzdory svému názvu jsou černé skříňky křiklavě oranžové. Prostě proto, že je to barva, která je na většině pozadí, i mezi troskami, nejlépe vidět.