„Připravili jsme pět set porcí, po kterých se jen zaprášilo,“ řekl Právu provozní František Štefunka. „Na jednu stranu si vychutnávám skvělý pocit – prodat vše, co jsme uvařili. Na druhé straně musím přiznat, že musíme ještě spoustu věcí doladit. Zažili jsme zkušební provoz – takže vyprodáno může být. Až přejdeme na ostrý provoz, tak se něco takového nesmí stát,“ vysvětluje.

Je to jasné: až prvního květnového dne Češi otevřou pavilón naostro, musí uspokojit všechny hladové a v případě domácích hostů často i zmlsané žaludky.

Čtyři čeští šéfkuchaři, kteří si vydobyli ostruhy už před pěti lety na EXPO v japonském Aiči, zaučují tři čínské kolegy. Připravit svíčkovou, guláš či bramboračku není pro místní čaroděje s vařečkou procházka po zelené louce.

„Jako kuchaři nezapřou šikovnost. Ale obtížně se s nimi domluvíme, protože hovoří pouze čínsky. Než jim kolikrát něco vysvětlíme, tak to máme hotovo, pokud si to uděláme sami,“ podotýká Filip Bárta, jenž vařil i v Aiči.

Filip Bárta předpokládá, že během měsíce bude stačit říct „knedlík“ a čínská výpomoc si najde suroviny, dodrží normu a připraví pro hosty pravou nefalšovanou pochoutku. „Jinak čínské knedlíky, plněné masem nebo horkou polévkou, se těm našim podobají. Myslím si, že naši kolegové s těmi českými nakonec zakrátko velké problémy mít nebudou,“ podotýká s úsměvem.

Ze surovin čeští kuchaři postrádají nejvíc kmín a majoránku. „Doufám, že to, co potřebujeme, nám dovezou,“ uzavírá.

U Čechů se tísní hlava na hlavě

V první zkušební den pavilónem se stěnou z hokejových puků prošel maximální počet zvědavců – 30 tisíc. V pátek se před ním klikatila třetí největší fronta – po expozici hostitelské země a Austrálii. Uvnitř se mačkala hlava na hlavě. V době testování jednotlivých expozic se rolí návštěvníků zhostili Číňané, kteří výlet na EXPO dostali za odměnu – zasloužilí členové strany, přední pracovní kolektivy ze státních institucí, úspěšní studenti.

„Je to prima. Tolik lidí jsme nečekali,“ říká šéfka hostesek. Všechny mladé usměvavé dívky jsou Číňanky, zvládají obstojně angličtinu a mají patřičné vystupování. „Tak achój a buďte fajn,“ chlubí se první českými obraty, které pochytila.

Návštěvníci uvnitř expozice zvedají oči k tubusům třeba s porcelánem zavěšeným ke stropům, sledují dokumentární film o krásách Česka a hlavně si sahají na sochu a reliéf Jana Nepomuckého z Karlova mostu. „Přeji synovi, aby se dostal na univerzitu a dobře se oženil, manželovi, aby ho netrápila žádná nemoc,“ směje se Ťia Čchen-pchej.
K Čechům přišla právě proto, že se doslechla, že si u nich – stejně jako v buddhistickém chrámu – může pro sebe přivolat štěstí.