„Mým cílem je především oživit ekonomiku. To bude prvořadé poslání, na tom teď záleží ze všeho nejvíc,“ uvedl bezprostředně po volbě.

V předchozích letech Aso podlehl Džuničiró Koizumimu (2001), Šinzó Abemu (2006) a vloni také nyní odstupujícímu premiérovi Jasuovi Fukudovi.

Bývalý ministr zahraničí porazil čtyři své konkurenty, mezi nimi i první uchazečku o premiérské křeslo v dějinách země Joriko Koikeovou ( 56), ziskem 351 z 525 hlasů.

Dosavadní neoblíbený premiér Fukuda (72) oznámil počátkem měsíce překvapivou rezignaci po necelém roce v úřadě. Jeho odstoupení souviselo s potížemi při prosazování zákonů v horní komoře, v níž si udržuje většinu opozice.

Asi se čekají předčasné volby 

Japonská média předvídají, že Aso vypíše předčasné parlamentní volby. Konat by se mohly už koncem října, jelikož se vláda bude snažit využít popularity, které se Aso teď těší.

Pohrdavé poznámky o japonských sousedech a pochopení pro „nadřazenost japonské rasy“ patří do výbavy muže, který se ve čtvrté generaci hlásí ke katolické církvi. Na slova o tom, že Tchaj-wan a Korea na japonské okupaci vydělaly, věrní voliči LDP především na venkově slyší.

Aso však zůstává záhadou: vyjadřuje se cíleně nacionalisticky, avšak současně dokáže jednat nanejvýš pragmaticky. Zakládá si na tom, že ho považují za zahraničněpolitického jestřába, přesto se předloni osobně zasadil o sblížení s Čínou.

Miluje komiksové postavy, jeho oblíbencem se podle listu Asahi šimbun stal nájemný vrah Golgo 13, týdně přečte deset komiksových sešitů. V roce 1976 se účastnil na olympijských hrách v Montrealu soutěže ve skeetu – střelbě na asfaltové holuby.

Šigeru Jošida, jeho dědeček z matčiny strany, byl patriarchou japonské poválečné politiky – v letech 1946 až 1953 se stal pětkrát ministerským předsedou. Rodina Asova otce vlastnila uhelné doly a cementárny, v nichž za války muselo dřít na deset tisíc zavlečených Korejců a tři tisíce korejských zajatců. Budoucí premiér působil ve správě Aso Mining od svých 13 let, šest let firmu řídil. Přesto nepovažuje za nutné se k dějinám podniku vyjadřovat, nebo se bývalým korejským otrokům omluvit. „Na konci války mi bylo pět let. Nepamatuji se. To, jak si firma počínala, je námětem pro historiky“, tvrdí.

Z rodinné firmy až do čela vlády
narozen 20. září 1940
ukončil VŠ studia ekonomických věd a politologie
1966–1979 v rodinné firmě (1973 až 1979 šéf)
1979 – zvolen poprvé do parlamentu
2001 – státní ministr hospodářství