Spolu se sedmiletou dívkou a šestiletým chlapcem ji po pěti staletích v březnu 1999 našla argentinská archeoložka Constanza Cerrutiová. Podobných dětských mumií, obětí inckému nejvyššímu bohu slunce Intimu, je známo mnoho. Trojice "dětí z Llullaillaco" však vydala překvapivé podrobnosti o posledních měsících života těchto obětí. Dostávalo se jim mimořádných výsad, přinejmenším ve stravě.

Vědci z britské univerzity v Bradfordu si povšimli vlasů, jež měla každá z mumií ve zvláštním váčku. Byly odstřiženy ve dvou intervalech, asi rok a šest měsíců před jejich smrtí.

Místo brambor...

"Výsledky analýz odhalily děsivý příběh o tom, jak byly děti před jejich obětováním vykrmovány," uvedl Andrew Wilson, vedoucí bradfordského týmu. "Cestu na obětní oltář začaly s mnohaměsíčním předstihem, jak ukazují chemické rozbory jejich vlasů." Zatímco v kostech či zubech jsou doklady o životě každého jedince zprůměrovány, stále dorůstající vlasy poskytují časově rozlišené svědectví.

Nejstarší vzorky kadeří prokázaly, že tehdy hlavní složkou jejich stravy byla zelenina a brambory. To znamenalo, že nepocházely z dobře živené vyšší vrstvy - právě z té se podle dosavadních poznatků rekrutovaly panny Slunce, které čekaly buď vdavky s někým z jejich společenské třídy, nebo role chrámových kněžek, případně hrůzný osud obětí bohům.

... dostávaly i maso

Děti z Llullaillaco začaly být živeny stravou bohatých - kukuřicí a masem lam - teprve v době příprav na obětní slavnost. Rituál obětování mohl být i chytrou manipulací s porobeným místním obyvatelstvem. Inkové byli dobyvatelé: místní šlechtu, pokud si ji nezavázali sňatky s inckými šlechtičnami, preventivně likvidovali, přemisťovali celé národy a zaváděli jedinou úřední řeč - svou kečujštinu.

U "princezny" trvalo vykrmování plných 12 měsíců: rok dopředu tedy věděla, že neskončí ani jako nevěsta, ani jako kněžka, ale že bude oběť.

Asi čtvrt roku před smrtí začaly vlasy dětí vykazovat další fyziologické změny. Stopy izotopů svědčily o námaze. Děti, od zasvěcení zřejmě žijící v aclla huasi, domě vyvolených, podstoupily dlouhý pochod z metropole incké říše Cuzka na jižní hranici k hoře Llullaillaco.

Konec stále halí tajemství

Samotné vyvrcholení obětního rituálu zůstává stále zahaleno tajemstvím. Zdá se, že většina obětovaných byla prostě spoutána a ponechána na pospas živlům. Snad z milosrdenství, snad jen pro důstojnější průběh konce, byly obětem podávány omamné prostředky.

Zejména ve vlasech patnáctileté mladé ženy byly nalezeny stopy po konzumaci koky a alkoholického nápoje chicha. Sedmiletý chlapec však zemřel v bolestech. I když i on dostal halucinogeny, jeho slavnostní oděv byl pokryt zvratky a výkaly. Zemřel udušením: jeho tělo bylo tak pevně omotáno pruhy látky, že měl zlámaná žebra a dokonce i posunuté pánevní kosti.