Článek
„Na zdraví, pane kancléři,“ pravil a věnoval mu dárkovou sadu s několika lahvemi Kölsch, místního piva, a vysokých štíhlých dvoudecilitrových sklenic zvaných Stange.
Kevin Kühnert (32), jenž stál hned vedle řečníka, mu vyslal nepřehlédnutelný signál: palec vztyčený vzhůru.
„To ještě ne,“ opravil do mikrofonu Scholz svého příznivce a za nadšených výkřiků „Olaf! Olaf!“ zvedl dárek nad hlavu.
To vše se odehrálo v Severním Porýní-Vestfálsku, spolkové zemi řízené Arminem Laschetem (60), občas až politováníhodným nešťastníkem, jehož si konzervativní dvojblok CDU/CSU vyvolil za nástupce končící kancléřky Angely Merkelové (67).
Kühnert loutkovodičem?
Na shromáždění se všichni usmívali, když Scholz stál bok po boku s Kühnertem, avšak ve skutečnosti tito nesmiřitelní rivalové válčí o kontrolu nad stranou. Kühnert přede dvěma lety zorganizoval převzetí SPD tvrdou levicí, čímž téměř zničil Scholzovu kariéru.
Také druhý televizní trojboj v Německu pro sebe rozhodl Scholz
Když se Scholz ucházel o předsednictví, Kühnert zmobilizoval mládežnickou odnož, které šéfoval, aby ho porazilo. Když se tak stalo, předal vedení strany Norbertu Walterovi-Borjansovi (69) a Saskii Eskenové (60), málo známé dvojici z levicového okraje.
Skutečnou moc ve straně v rukou třímá Kühnert, nyní její místopředseda – a je to zcela jiná politická bytost než Scholz. Vyzval k tomu, aby byly přední německé podniky, jako je BMW, zabaveny majitelům a „kolektivizovány“, a prohlásil, že v Německu by nemělo být „žádné místo“ pro soukromé vlastníky.
Místopředseda německé SPD Kevin Kühnert je zastáncem tvrdě levicové linie
Scholz do toho šel i na přání Kühnerta a jeho spojenců. Když si uvědomili, že jejich značka tvrdého levicového socialismu zůstává u voličů nepopulární a nemohou vyhrát volby, povolali ho, aby straně dodal jemnější tvář.
Kühnertovo křídlo se přitom ani v nejmenším netají tím, že učiní vše, co je v jeho silách, aby v případě zdaru u uren pomohlo na svět koalicí 2RG, tedy rot-rot-grün (dvakrát červená a zelená) se Zelenými a Levicí. Posledně jmenované uskupení vyrostlo v roce 2007 ze dvojích kořenů – z PDS zrozené z popela východoněmecké komunistické strany a ze západoněmeckých radikálů odštěpených od SPD a odborů. Chce mj. zrušit NATO a přeměnit ho na kolektivní bezpečnostní alianci, jejíž součástí by bylo i Rusko, a přijímat bez sebemenšího odporu všechny migranty. „Připravujeme spojenectví pro obnovu, na niž Německo dlouho čeká,“ vypustil džina z lahve místopředseda soc. dem.
Uvidí se po volbách
Scholz nemůže koalici s Levicí vyloučit, protože nemá ve straně dostatečný vliv. Přinese-li povolební realita většinu pro 2RG, mnohé sociální demokraty to potěší. Spokojeně budou upozorňovat, jak moc se programy všech tří protínají především v ekonomických a německých náhledech – zvýšení daní majetným, zastropování nájmů, zestátňování, ochrana klimatu prostřednictvím zákazů i zdražení benzinu.
| SPD a Scholz vedou |
|---|
| Kdyby se volby konaly teď, SPD by podpořilo 26 procent a CDU 22 procent. |
| Do Spolkového sněmu by ještě pronikli Zelení (15 procent), protestní Alternativa pro Německo (AfD) a liberálové z FDP (po 11 procentech) a Levice se šesti procenty. |
| V přímé volbě kancléře by zvítězil Scholz se 40procentní podporou. |
| Daleko za ním by zůstali Laschet (19 procent) a Annalena Baerbocková, kandidátka Zelených, se 13 procenty. |
| Zdroj: ARD DeutschlandTrend, pátek 17. září 2021 |
V případě SPD by levicový trojlístek nejspíš musely posvětit sjezd a nová, zřejmě až 200členná poslanecká frakce ve Spolkovém sněmu. Eskenová i Kühnert však obrat doleva zorganizovali nanejvýš profesionálně a svými stoupenci obsadili nejslibnější místa na kandidátkách. „Scholz může nanejvýš hlasovat proti nové většině,“ předvídá týdeník Focus.
Jiní naopak mají za to, že Scholz kategoricky nevylučuje koalici s Levicí ze strategických důvodů: mohla by být užitečným strašákem v rozhovorech se svobodnými demokraty (FDP), liberální stranou, o „semaforové“ koalici se SPD a Zelenými.