Brexit znovu obnažil irsko-irský konflikt. Řešením může být sjednocení, říká expert

Po necelých dvou měsících od faktického odchodu Spojeného království z Evropské Unie se projevila nedomyšlená slabina celého brexitu. Slabina, před kterou přitom většina expertů a akademiků varovala již před referendem – hranice.

Bylo jasné, že mezi odcházejícím členem a zbytkem EU musí být někde vztyčena vzájemná hranice. Logickým krokem by bylo položit ji uprostřed ostrova, mezi unijní stát Irské republiky a britské Severní Irsko.

Jenže to by znamenalo porušit Velkopáteční mírovou dohodu z devadesátých let, která ukončila třicet let trvající krvavé nepokoje v Severním Irsku. Právně závazný dokument totiž jakoukoli fyzickou bariéru vylučuje.

„Otevřená hranice na irském ostrově má přes 500 hraničních přechodů. To je více, než kolik má celá externí hranice EU. Čistě prakticky by bylo nemožné něco takového kontrolovat,“ popisuje Holder. „Lidé přecházejí hranici, aby šli do školy, navštívili kamarády nebo jen skočili pro mléko,“ přibližuje Daniel Holder z lidskoprávní organizace CAJ (Commitee on the Administration of Justice), která sídlí v severoirském Belfastu.

Vyjednavači se tak nakonec místo 500 přechodů rozhodli pro hranici v moři. Kontroly tak probíhají v pěti severoirských přístavech. „Nevyhnutelný důsledek brexitu,” komentuje Holder.

Kvůli tomu ale došlo k omezení dodávek některého zboží. Většina supermarketů má zatím výjimku, ale časem se kontrola zboží bude vztahovat i na ně. „Nikdo tu není o hladu, ale pro firmy je to samozřejmě nepříjemné. Bude to znamenat další papírování,“ předpovídá Holder.

V severoirských přístavech se minulý týden objevily výhrůžné nápisy: „Hranici v Irském moři nechceme“ nebo „Všichni zaměstnanci pohraničních kontrol jsou terčem“. Pracovníci přístavů byli pro jistotu posláni domů.

Odborníci z řad bezpečnostních služeb původně varovali, že výhrůžky mají na svědomí paramilitaristické skupiny, které se po dvou dekádách znovu hlásí o slovo. Policie ale některé viníky našla a tuto teorii vyvrátila. Přesto ale mezi místními panují jisté obavy.

„Loajalisté a domobrana jsou stále aktivní, i když formálně složili zbraně. Lidé je ale stále berou vážně a řada z nich se jich bojí,“ říká Holder. Po rozpuštění teroristické skupiny IRA se nacionalistické myšlenky chopilo pár menších uskupení. „Jsou opravdu malé, nemají kapacity a místní je nepodporují,“ uklidňuje však Holder.

Jak z této patové situace ven? Podle Holdera se měla řešit už před plebiscitem v roce 2016, tehdy byla ale severoirská otázka přehlušena voláním po národní suverenitě Britů.

Několik řešení tu ale přeci jen existuje – jedno složitější než druhé.

„Šlo by vyjednat speciální obchodní dohodu pro Severní Irsko. K zlepšení vztahů by mohlo dojít i vnitrostátně. Irsko se s Británií snažilo ustanovit společnou bezkontrolní cestovní zónu, ale to teď sužuje nejasnost legislativy,“ popisuje.

Dalším, v současnosti mediálně nejpropíranějším řešením by bylo odtržení severoirského regionu a jeho připojení k Irské republice. V situaci, kdy by podpora pro sjednocení Irska byla velká, má londýnská vláda podle Velkopáteční dohody povinnost vypsat referendum.

„Pokud se něco takového stane, tak budeme určitě usilovat o to, aby proběhla řádná příprava. Chceme, aby na rozdíl od brexitu lidé věděli, pro co hlasují,“ říká Holder.

Případné referendum by se muselo uskutečnit jak v Irské republice, tak v Severním Irsku – a to ve stejný den. Ke sjednocení by došlo pouze tehdy, pokud by se pro ně vyslovila většina v obou zemích.

Lidskoprávní organizace doufají, že ať už bude řešení jakékoli, dojde k němu poklidnou cestou. Do budoucnosti ale promluví i mladí lidé, kteří krvavé konflikty z dob IRA nepamatují. To Holdera znepokojuje. „Je to trochu risk, protože nás teď může cokoli postrčit opět špatným směrem,“ vysvětluje.

Tak či tak bude muset v nejbližších letech k nějakému rozseknutí situace dojít, ani jedna strana se nechce dostat do krvavých devadesátek plných pouličních bojů a terorismu.

V tuto chvíli jsou Severoirové v lehce schizofrenní situaci. Velkopáteční dohoda, kterou Evropská unie ctí, jim totiž garantuje právo nejen na britské, ale i irské (tedy EU) občanství. Asi půlka obyvatel Severního Irska tak má i občanství sousední, unijní Irské republiky.

„Máme tu najednou zvláštní stav, kdy má sice každý právo na unijní občanství, ale protože nežijeme v členském státě EU, tak jsme o velkou část našich práv přišli,“ uzavírá Holder.