Autor pomníku Kalašnikova je pod palbou kritiky, umístil tam schéma německé zbraně

Některé části basreliéfu ale skutečně připomínají více německé zbraně, zejména tvar pažby a místo okolo spouště, i když samozřejmě je nutné si uvědomit, že mezi výkresem a basreliéfem je rozdíl, ovšem množství dílů a jejich podoba spíše odpovídá německé zbrani MkB 42.

Autor díla Salavat Ščerbakov přislíbil, že chybu napraví, pokud se opravdu prokáže, že na jedné desce památníku není zobrazen kalašnikov v rozebraném stavu, ale jiná zbraň. „Opravdu budu vděčný, když mi řeknou, kde se stala chyba. Ale zatím věřím nákresům, podle kterých jsme to dělali, a tam bylo napsáno AK-47,” řekl sochař.

Objednavatel pomníku, předseda sdružení vojenské-historie Ruska Vladislav Kononov mezitím potvrdil, že na památníku je skutečně plánek německé pušky, a tak sochař bude muset desku s tímto vyobrazením z památníku odmontovat a chybu napravit.

Pašolok si nebral servítky, podle něj by se za to měli autoři „vypráskat”, protože je to „sakra bolestné”

Plán nepřátelské německé zbraně na pomníku Kalašnikovovi sice působí absurdně, je však nutné si uvědomit, že zbraně k sobě zase neměly tak daleko, což nijak neupírá kalašnikovu jeho výjimečnost jako spolehlivé a účinné zbraně, které se vyrobilo přes sto miliónů kusů.

V konstrukci střelných zbraní se nezačíná nikdy od nuly, ale vychází se ze stávajících řešení, která se upravují nebo nově kombinují. Útočné pušky kombinují schopnost rychlé střelby samopalu s delším dostřelem a přesnější střelbou, což znamená použít náboj s vyšším balistickým výkonem, než má náboj do samopalu. A pro družstva samopalníků musel být automat dostupný ve vysokém počtu, takže se musel snadno vyrábět a být odolný.

Wehrmacht si jako první uvědomil výhody takovéto zbraně, ovšem jeho automatická karabina MkB 42 byla ještě docela složitá. Až po ní přišla jednoduší StG 44, která umožňovala hromadnou výrobu, velká část zbraně je lisovaná z méně kvalitní oceli, a ne soustružená a frézovaná. Stejnou technologii pak uplatnil i Kalašnikov. Uzamykání závěru je zase inspirování americkou M1, uplatnilo se však i na jiných zbraních. Řešení spouště a pojistky zase připomíná zbraně Browninga.

Památník, který v pondělí odhalil ruský ministr kultury se slovy o kalašnikovech jako o „opravdové, dá se říci kulturní firemní značce Ruska”, zobrazuje nejen Kalašnikova se zbraní v rukou v nadživotní velikosti, ale součástí jsou i další motivy, včetně zobrazení různých typů kalašnikovů či svatého Jiřího zabíjejícího draka coby symbolu boje dobra se zlem. [celá zpráva]

Pomník provázejí i jiné spory. Odpůrci díla tvrdí, že Kalašnikov neměl v životě nic společného s Moskvou, a pomník je prý „jednoznačný symbol imperiálních komplexů a sovětských a postsovětských agresí”.  Nejde jen o estetiku. Další kritici tvrdí, že cosi podobného se vyskytuje snad už jen v KLDR a Mosambiku, kde mají kalašnikov zobrazen na vlajce, což je i pro současné Rusko „dosti divná společnost”.