„Mladí v Polsku se ke katolické církvi masově obracejí zády,“ upozorňuje teolog a historik Stanislaw Obirek z Varšavské univerzity.

Zatímco ještě v nedávné minulosti se Poláci modlili k Bohu svorně, shodně a nezávisle na věku, nyní se denně ke Všemohoucímu obrací už jen 14 procent mladých. Ze starších, tedy lidí po čtyřicítce, se podle průzkumu denně modlí 39 procent. „Tak obrovský, 25procentní rozdíl mezi generacemi jako v Polsku nezaznamenal nikdo na světě,“ upozornila Gazeta Wyborcza.

Ještě výrazněji se to projevuje v účasti na bohoslužbách. Jednou týdně na ně chodí 55 procent starších a jen 25 procent mladých Poláků, tedy každý čtvrtý. A víru v Boha považuje ve svém životě za důležitou 16 procent mladé generace, u jejich rodičů a prarodičů je to kolem 40 procent.

Průzkum vlastně ukázal, že zatímco starší pokolení Poláků je ještě stále neohroženě nejpobožnějším národem v Evropě, mladí, stále vzdělanější Poláci se pohybují na úrovni průměru svých evropských vrstevníků. Tedy přibližně jako v Norsku či Nizozemsku, což by ještě před pár lety otce katolické církve v Polsku nenapadlo ani v nejhorším snu.

To, že mladí lidé ještě vůbec chodí do kostela, vyplývá hlavně z tlaku prostředí, v němž žijí. Neznamená to ale, že všichni si zaslouží přívlastek „dobrý katolík“. V naprosté většině jde o lidi, jejichž vztah k církvi je povrchní. Oddáni však byli v kostele a stejně jako je dali jejich rodiče pokřtít knězi, bez většího uvažování učinili tak i oni se svými dětmi.

Štafeta pobožnosti razantně přerušena

„Štafeta pobožnosti v Polsku je jednoznačně přerušena a potvrzuje to nejen průzkum Pew Research Center, ale i výsledky domácích sond a analýz na toto téma,“ napsal portál investigativní publicistiky OKO Press.

Dodal, že s postupným odchodem nejstarší generace se náboženský život v Polsku ocitne víceméně na stejné úrovni jako v Německu, Francii či ve Španělsku. „Vzhledem k současné moci a obrovským ambicím katolicismu v Polsku to pro něj představuje hotovou katastrofu,“ podotkl portál.

„Společenská i politická pozice katolické církve v Polsku je tak silná, že většině hlavně starších lidí se zdá, že musí chodit do kostela a zachovávat úctu této instituci. Navzdory všemu, i když to ještě není patrné na první pohled, se Polsko stále více stává světským,“ napsal OKO Press.

„Lid boží“ je ze dne na den méně pokorný a stále více kritický vůči kněžím. Hlavně za jejich zády si šeptají o jejich hříšném a bohatém životě, na který jim chtě nechtě – neboť takové jsou zvyky – přispívají z vlastní kapsy.

A co dál?

Po zveřejnění průzkumu Pew Research Center se v polském tisku objevily články předpovídající začátek konce náboženství v zemi. Také v katolických médiích bylo možné přečíst si texty vyzývající biskupy, aby se neprodleně, ještě dokud není pozdě, začali zabývat dramatickým odchodem mladých lidí z církve.

Mimořádně otevřeně se k výsledkům průzkumu, který mimo jiné kritizuje zavedení vyučování náboženství v polských školách, postavil arcibiskup Grzegorz Rys, ještě donedávna rektor Teologické akademie v Krakově. Tento 50letý hierarcha se už dříve netajil názorem, že náboženství do škol nepatří, že výuka náboženství ve formě školského předmětu mladým lidem ani církvi neprospěla a nejlepší by bylo vrátit je zpět do farnosti, která je k tomuto účelu přirozeným místem.

„Mladí lidé, a hlavně studenti, často, a v nejlepším případě, považují Boha za zchátralého staříčka, který zakazuje všechny radosti a který za jistých okolností může akorát tak napomoci dobře odmaturovat. Je to hloupost, ale proč je tomu tak vzhledem k tomu, že většina mladých lidí absolvovala výuku náboženství jako součást vyučování v školách?“ ptá se portál Onet.pl.

Agatě nebylo ani dvanáct, když ji kněz vyhnal z kostela
Agata přestala chodit do kostela i na náboženství, když jí nebylo ještě ani dvanáct let. V rozhovoru pro list Gazeta Wyborcza přiznala, že jednou nepřišla na mši, protože se jí nechtělo v neděli brzy vstávat.
Kněz, který ve škole na vesnici u Krakova učí i náboženství, ji před ostatními spolužáky při první příležitosti vyhnal z kostela a nadával jí. Rodiče jí přikázali, aby tam přesto chodila, že nějak už to do biřmování vydrží, ale nešlo to. Jedněmi dveřmi do chrámu vstoupila a druhými hned vyšla, a tak to už zůstalo, dokud neodešla na internát. Od tehdejších, pro dítě dramatických událostí, které zažila, uplynulo 27 let. V Boha nevěří, katolické svátky neslaví.
Jelikož žije ve městě, a ne na vesnici, nikdo na ni nevyvíjí nátlak, aby pokřtila syna. Občas jí bývá smutno, že kvůli jednomu neurvalému faráři ztratila víru. Pociťuje kvůli tomu v duši prázdnotu? „Někdy, ale už se to nedá napravit,“ říká.
Vadí chamtivost a zpolitizování
Příčin, proč se hlavně mladí Poláci vyhýbají kostelům, je několik. Mezi hlavní patří hřích, kdy duchovní něco říká a něco jiného dělá, a pokud ho při tom nachytají, pro omluvu si vymýšlí různé hloupé argumenty.
Tehdy dochází u lidí navíc ještě i ke zklamání, najednou mají všeho dost a do chrámu více nevstoupí, říká varšavský kněz a publicista Kazimieras Sowa. „Když jsem byl mladým knězem, říkali nám, že věřící nám prominou mnoho, avšak chamtivost a materialismus nikdy, ale bohužel jednoho i druhého je v dnešním Polsku až příliš,“ řekl portálu Natemat Sowa, který už měl kvůli opakující se kritice nenasytných kolegů v sutaně od nadřízených zákaz veřejně se vyjadřovat.
„Katolická církev v Polsku škodí sama sobě. Lidé jdou v dobré víře do kostela a tam jim biskupové či kněží vyloženě vnucují své politické názory, což se nesetkává s pochopením hlavně u mladých,“ tvrdí Jan Hartman, polský etik a filozof, profesor Jagellonské univerzity v Krakově.
Biskupové by si podle něj mohli založit politickou stranu, ale neudělají to, protože by propadla, a tak raději dělají politiku z kazatelny a prostřednictvím vládní moci.