„My jsme nepřijeli, ale přišli! Šli jsme čtyři dny z Ťumeně, pak se v Alapajevsku přidali další a šli jsme ještě týden,” řekla ruské redakci BBC Jelena, kterou na pouti provázel malý syn. Někteří z poutníků podle jejích slov ušli i 700 kilometrů; bylo to obtížné, ale potíže a pokušení se musí překonávat.

Cara, jeho choť a pět dětí prohlásila pravoslavná církev po pádu komunistického režimu za svaté mučedníky. Na místě vraždy nyní stojí chrám Všech svatých Na krvi. Kupecký dům, v jehož sklepení se vražda odehrála, totiž strhli komunisté v době, kdy v čele jejich uralské organizace stál Boris Jelcin, později první ruský prezident.

Hrůzná poprava měla být navždy utajena

Poslední ruský car Mikuláš II. na trůn nastoupil v roce 1894. Za jeho vlády se Rusko potýkalo s řadou problémů, car musel čelit válkám, vzpourám, katastrofální situaci v ekonomice. Abdikoval v roce 1917 po takzvané únorové revoluci, kdy byla ustavena Prozatímní vláda. Definitivní konec carství potom znamenala bolševická říjnová revoluce v roce 1917.

Prozatímní vláda poslala carskou rodinu nejprve do domácího vězení v Alexandrovském paláci v Carském Selu nedaleko Petrohradu. Z tehdejších fotografií jako by ještě nic nenasvědčovalo tomu, jak hrůzný konec carskou rodinu čeká. V srpnu kvůli blížící se bolševické revoluci byla rodina převezena do sibiřského města Tobolska.

Tisíce lidí si v Jekatěrinburgu připomněly vyvraždění rodiny posledního ruského cara Mikuláše II. bolševiky.

Tisíce lidí si v Jekatěrinburgu připomněly vyvraždění rodiny posledního ruského cara Mikuláše II. bolševiky.

FOTO: Aleksandr Abramenkov, ČTK/AP

Po bolševické revoluci se podmínky věznění carské rodiny začaly rapidně horšit a v dubnu 1918 byli deportováni do Jekatěrinburgu, kde byli zavřeni v domě kupce Ipaťjeva. Časem kolem domu vyrostl vysoký plot, rodina žila v nuzných a ponižujících podmínkách a čas trávila v modlitbách. Přes dva a půl měsíce směli jen na krátké vycházky do zahrady.

V červnu bylo rozhodnuto i kvůli blížícím se československým legiím o popravě carské rodiny. Pravděpodobně o tom rozhodl Výkonný výbor Uralu za účasti bolševického vůdce Vladimira Iljiče Lenina, Jakova Sverdlova (po něm neslo v letech 1924–1991 město Jekatěrinburg jméno Sverdlovsk) a Felixe Dzeržinského.

Sedmnáctého července v noci nařídil velitel strážního oddílu Jakov Jurovskij carskému lékaři vzbudit rodinu a oznámil, že budou převezeni na bezpečnější místo. Car s manželkou Alexandrou Fjodorovnou a pěti dětmi, velkokněžnami Olgou, Taťánou, Marií, Anastázií a následníkem trůnu Alexejem, byli přemístěni do malé sklepní místnosti, do které záhy vstoupilo vražedné komando.

Poslední ruský car Mikuláš II. se svou rodinou. Bolševické komando je před sto lety všechny postřílelo a dobilo bajonety.

Poslední ruský car Mikuláš II. se svou rodinou. Bolševické komando je před sto lety všechny postřílelo a dobilo bajonety.

FOTO: Profimedia.cz

Jurovskij přečetl rozkaz výkonného výboru: „Nikolaji Alexandroviči, vzhledem k tomu, že vaši příbuzní nadále pokračují v útoku na Sovětské Rusko, Výkonný výbor Uralu se rozhodl vás popravit." A devítičlenné komando rodinu a jejich nejbližší zasypalo kulkami. Kromě sedmi členů carské rodiny zahynuli i jejich lékař Evžen Botkin, služebná Anna Demidová, komorník Alexej Trupp a kuchař Ivan Charitonov.

Komorná a šlechtičny byly dobity bajonety, těla zabalena do prostěradel a naložena na nákladní automobil na vojenské sukno, kterým neprosákne krev. Auto za noci mířilo k opuštěnému lomu v lesích. Členové komanda těla svlékli a zjistili, že carevny měly v korzetech zašité diamanty, od kterých se kulky „zázračně" odrážely. Všechny šperky ukradli a začali mrtvoly zohavovat k nepoznání. Stopy po činu se bolševici usilovně snažili zahladit, mrtvoly převezli z původního zatopeného lomu a potom je, ohořelé a napůl rozleptané kyselinou, zakopali na dvou místech.

Exhumace ostatků

Ostatky, o nichž se předpokládalo, že patří carské rodině, byly poprvé objeveny nedaleko Jekatěrinburgu v roce 1978. Až v roce 1991 však byly ze společného hrobu v zasypané šachtě exhumovány a v roce 1998 byli Mikuláš II., jeho žena a tři dcery slavnostně pohřbeni v Petropavlovské pevnosti v Petrohradě. Další dcera a syn byli pohřbeni později. Církev všechny členy rodiny vyhlásila za svaté a na místě vraždy carské rodiny byl vybudován chrám Všech svatých Na krvi.

Pod vlivem Rasputina
Mikuláš II. se narodil 18. května 1868 v Petrohradu jako nejstarší syn Alexandra Alexandroviče, ruského cara Alexandra III., a dcery dánského krále Kristiána IX. Marie Sofie Dánské, někdy udávané také jako Dagmar Dánská. Měl pět sourozenců. Carem se stal v roce 1894 ve svých šestadvaceti letech po smrti svého otce a následující rok si po delší známosti vzal německou princeznu Alix Hessenskou, jejíž babičkou byla britská královna Viktorie. Ta po sňatku s Mikulášem přijala jméno Alexandra Fjodorovna a přestoupila na pravoslaví.
V hodnocení osobnosti posledního ruského cara se historici téměř shodují. Vládnout podle nich ani nechtěl, miloval rodinný život a pohodlí a funkci považoval za obtížnou nezbytnost. Byl slabý, nerozhodný, a právě ve slabé osobnosti cara měla původ jeho chorobná podezřívavost vůči svému okolí. Svoji autoritu odvozoval od boha, kterému byl zodpovědný, a jeho povinností bylo střežit a zachovat nedotknutelnost této moci. Zachování samoděržaví bylo tak jediné, za co car dokázal částečně bojovat.
Život a činy posledního cara díky jeho slabé povaze prakticky ovládala dvojice šedých eminencí. První z nich byla jeho pověrčivá a panovačná manželka. Ta také přivedla k carskému dvoru samozvaného svatého muže Rasputina, který nakonec carskou dvojici zcela ovládl. Alexandra Fjodorovna viděla v Rasputinovi šanci na uzdravení následníka trůnu Alexeje, který trpěl hemofilií. Rasputin byl v roce 1916 zavražděn.