Podle Romanova se ničí evidenční karty odsouzených s údaji o místě jejich věznění v táborovém systému. Akce může mít podle něj „katastrofální následky” pro studium dějin gulagu a pro dohledání obětí. S žádostí o vysvětlení se šéf muzea obrátil na předsedu prezidentské rady pro lidská práva Michaila Fedotova, napsal Kommersant.

O ničení evidenčních karet se podle listu dozvěděl jako první badatel Sergej Prudovskij. Meziresortní příkaz, který byl podle jeho informací vydán v únoru 2014, ukládal archivům ničit po 80 letech karty evidované osoby. To by znamenalo likvidaci všech evidenčních karet z let 1937–1938, z období nejkrutějšího stalinského teroru.

Podle praxe sovětských bezpečnostních složek se spisy odsouzených trvale uchovávaly jen v případě jejich úmrtí. Pokud byl vězeň propuštěn na svobodu, jeho spis se ničil a zachována byla jen evidenční karta s osobními údaji a místy věznění, informoval Kommersant. Karty jsou soustředěny v archivech ministerstva vnitra, zprávu o jejich likvidaci označil Romanov za nečekanou.

Celkem bylo podle ruských historiků v táborech vězněno 12 miliónů, ale možná až 18 miliónů lidí, z nichž nejméně půldruhého miliónu internaci nepřežilo. Podle informací českých badatelů trestními tábory prošly v letech 1937–1938 i tisíce československých občanů.