„Zákon o svobodném přístupu k informacím je pro novináře nevyhnutelný a umožňuje kontrolu státních úřadů. Problém je v tom, že novináři se musí identifkovat, aby jim úřady informaci poskytly,“ napsal web.

Kuciak si své poznámky šifroval, proto se jeho spolupracovník Marek Vagovič domnívá, že informace o tom, co prověřuje, a jeho osobní údaje musely uniknout z policie, soudů nebo od úředníků.

Novináři z webu Investigace.cz, s nimiž také spolupracoval, kontaktovali několik státních institucí, o nichž věděli, že je Kuciak žádal o informace. Byly to například Zemědělská platební agentura, prokuratura v Trebišově a Slovenská elektrizační přenosová soustava. „Všechny zmíněné úřady popřely, že by Kuciakovy žádosti sdílely s jinými subjekty,“ napsal web.

Pašeráci měli osobní údaje novinářů

S únikem informací měli zkušenost například reportéři z černohorského protikorupčního centra MANS. Telefonoval jim člověk, který se ptal, proč se vrtají v jeho byznysu. A to hned poté, kdy začali prověřovat výstavbu hotelů v přírodní rezervaci. Dotyčný měl informaci získat z tamního ministerstva kultury. Osobní údaje novinářů měly úřady poskytnout i pašerákům cigaret, které reportéři prověřovali.

Podobnou zkušenost mají i reportéři italského investigativního centra Investigative Reporting Project Italy. Těm pro změnu telefonovali pašeráci nebezpečného odpadu, aby je upozornili, že „strkají nos do cizích věcí“. Pašeráci disponovali dokonce informacemi z občanských průkazů novinářů.