Seibert řekl, že značné reparace už Německo zaplatilo i Polsku a nadále za následky nacistického bezpráví platí. „Spolková vláda nemá důvod zpochybňovat mezinárodněprávní účinnost zřeknutí se reparací z roku 1953,” prohlásil Seibert.

Naposledy vznesla reparační požadavky polská premiérka Beata Szydlová. Polský ministr vnitra Mariusz Blaszczak předtím materiální škody napáchané nacistickým Německem v Polsku vyčíslil na bilión dolarů. Ministr zahraničí Witold Waszczykowski k tomu poznamenal, že to možná bylo i víc.

Právní experti německého Spolkového sněmu už v srpnu dospěli k závěru, že Polsko nemá na reparace nárok, neboť jakékoli nároky kvůli německým zločinům spáchaným za 2. světové války ztratily platnost nejpozději smlouvou „dva plus čtyři” o konečném uspořádání ve vztahu k Německu z roku 1990.

Církev se pokouší politiky krotit

Církev se snaží polské politiky krotit a žádá je o umírněnost. „Slovo usmíření po více než čtvrt století určilo německo-polské vztahy,“ prohlásil varšavský kardinál Kazimierz Nycz, ve společném prohlášení s dalšími čtyřmi biskupy. Apeluje v něm na politiky, aby si uvědomili, jak ”velká hodnota to je”. „Jsme si vědomi toho, že se to může snadno ztratit beznadějnými rozhodnutími, a dokonce i rychle vyslovenými slovy,“ varují biskupové ve svém prohlášení.

Připomínají také „vlasteneckou povinnost” společného usmíření. Podle jejich názoru by měly být zlikvidovány „přehnané politické emoce”.

Vznášení požadavku na reparace může být podle komentátorů určeno spíše polským voličům než německým politikům. Nicméně spor s Německem začíná v okamžiku, kdy do rozhodující fáze vstupuje procedura spuštěná Evropskou komisí proti Polsku kvůli porušování zásad právního státu. Berlín až dosud tento konflikt mírnil, naposledy se však kancléřka Angela Merkelová ke kritice přidala.