„Věta o vítězstvích Bonaparta, který nakonec válku prohrál, je nepochopitelná. V textu je rozpor: k vítězství nás má vést chlápek, který všechno prohrál,“ tvrdí nyní podle listu Super Express poslanec Jacek Žalek. Svou výzvou však jen ukazuje, že o polské hymně a jejím vzniku neví vůbec nic.

Hymna se totiž původně jmenovala Mazurka Dąbrovského a jméno tohoto polského generála se opakovaně objevuje v refrénu hymny. „Vpřed, vpřed, Dąbrowski / z italské země do Polska / pod tvým velením / se spojme s národem.“

Obdiv k mladému vojevůdci vrcholil

Jan Henryk Dąbrowski byl zajímavě spjat s autorem textu nynější polské hymny Józefem Wybickým. Na jeho výzvu totiž generál opustil území své vlasti, v té době už rozdělené mezi Rusko, Prusko a Rakousko, a odjel do Francie a pak do Itálie, o kterou se v té době bojovalo. V severní Itálii, kterou Napoleon tehdy brilantně dobýval, pak Dąbrowski v roce 1797 zorganizoval dobrovolnickou jednotku, tzv. Dunajskou legii složenou z polských emigrantů. Vznikla pro obnovu Polska s pomocí Francouzů, ti ji však používali jako cizineckou legii.

I text, který Wybicki původně nazval „Píseň polských legií v Itálii“, vznikl v té době – tedy za časů prvního tažení Napoleona Bonaparta, jež bývá považováno za jeho nejpozoruhodnější vojevůdcovský výkon. A právě obdiv k vítězstvím sedmadvacetiletého Bonaparta vtělil Wybicki také do textu, který se později stal polskou hymnou.

Odsouzení císaře

Žalek však zná už jen zkrachovavšího císaře Napoleona – muže, kterého kvůli miliónům mrtvých proklínala celá Evropa. Proto mohl říci: „Kromě Polska a Francie všude považují Napoleona za zločince srovnatelného s Hitlerem. Pro Španěly, Italy, Němce, Rakušany či Rusy ztělesňuje agresi. Z jeho vojáků děláme legendu, ale byli to obyčejní hrdlořezové. Ničili, rabova- li, kradli, znásilňovali, plundrovali.“

Následníci čeští i jiní
V roce 1834 napsal Slovák Samo Tomášik pobouřený pokročilou germanizací Prahy píseň Hej, Slováci, a to v češtině.
Její melodie je odvozena od Mazurky Dąbrowského, je však pomalejší a silněji akcentovaná.
Píseň se na Všeslovanském sjezdu v Praze 1848 stala všeslovanskou hymnou Hej, Slované.
Byla také hymnou Sokola a svou oblibou silně konkurovala hymně Kde domov můj.
V letech 1939–45 byla píseň Hej, Slováci hymnou Slovenského štátu, po roce 1945 se Hej, Slované stalo hymnou Jugoslávie.
Zdroj Wikipedie

Poslanec proto doporučuje, aby si Poláci vzali za příklad třeba panovníky z domácí dynastie Piastovců anebo krále Jana Sobieského, jenž se zasloužil o porážku Turků u Vídně. Žalek tedy žádá cenzuru textu, což ale není nic nového. Ona je totiž i nynější polská hymna už o dvě sloky zkrácená proti původnímu textu Wybického.

Vypadly z ní chlubné verše „Němec, Moskal (tj. Rus) neobstojí / když vytasíme palaše…“. Zmizela také celá sloka o Tadeuszi Košciuszkovi, vůdci povstání proti třem rozdělovačům Polska, do něhož se zapojil i Dąbrowski. Snad vadila slova v závěru sloky: „Bůh to dá.“ Celá hymna i s těmito slokami se tak obvykle zpívala jen v disentu či v ilegalitě.

A nové spory…

Ovšem Žalkův návrh nahradit Bonaparta v hymně nějakým polským králem má také svá čertova kopýtka. Jde totiž zásadně proti duchu písně, jež byla hymnem republikánským. Kromě Bonaparta, Košciuszka a Dąbrowského zmiňuje Wybicki už jen vojevůdce Stefana Czarnieckého, kterému je přisuzována hlavní zásluha na obnově Polska, jež se zhroutilo v době tzv. Potopy.

Tak bývá označován švédský vpád v polovině 17. století. O žádném z polských králů není v původním textu písně ani zmínka. Korunované hlavy ostatně dovedly Polsko za časů Wybického a Dąbrowského jen k rozdělení a zániku.

Žalkův nápad sice podpořil Piotr Zapart, šéf výboru usilujícího o vybudování pomníku králi Janu Sobieskému ve Vídni. Z parlamentu však ihned zazněly skeptické hlasy varující před přívalem změn, jakmile se jednou začne hymna upravovat. Aby tak nakonec hymna nedávala za příklad Lecha Walesu a Donalda Trumpa, podotkl kousavě senátor Jan Maria Jackowski.

Vůdce protikomunistického odborového hnutí Solidarita a pozdějšího prezidenta Walesu odsuzuje Žalkova PiS za několikaletou spolupráci s komunistickou tajnou službou.