Ujišťoval sice, že Brusel nemá žádnou oficiální pozici, pokud jde o podporu Trumpa či Clintonové, své preference však nezastíral. „Bylo by krajně obtížné spolupracovat s Trumpovou administrativou. Když to řeknu jako politický vůdce: doufám, že se tomu vyhneme,“ uvedl podle webu EurActiv.

Stín republikánského kandidáta se vznášel i nad červnovým summitem NATO ve Varšavě. Jeden italský diplomat řekl, že to bylo poprvé, co se o americkém prezidentském kandidátovi mluvilo na summitu Aliance.

Mnozí ještě doufají…

Oficiálně se k tomu nikdo nehlásil. Nejmenovaný diplomat z východní části Aliance ale řekl, že Trump byl častým předmětem „neformálních diskusí“.

„Panuje tu jistý stupeň nevěřícnosti. Scénář, že bude prezidentem, se opravdu nepovažuje za moc pravděpodobný,“ řekl podle webu thehill.com tento diplomat a dodal, že i po Trumpově kritice na adresu Aliance ještě „mnozí doufají, že tyto vlny NATO nezasáhnou“. Pak ale poznamenal: „Ačkoli když se podívám třeba o rok zpátky, také jsem si vlastně nemyslel, že bude nominován.“

Skomírající naděje však neomezuje vlny nevole vůči americkému politikovi, které otevřeně ventiluje evropský tisk. Pro francouzský Libération je Trump „noční můrou“. Německý Der Spiegel ho dal na obálku s vlajkou USA pohlcovanou plameny.
Táž média zároveň staví amerického politika na úroveň populistických a krajně pravicových politiků kontinentu. Podle nich je Evropa plná malých Trumpů – což možná vysvětluje ten neklid, který kvůli novopečenému americkému politikovi panuje mezi kontinentálními elitami.

Ať už je ale nálada mezi horními vrstvami Evropy jakákoli, všichni – jak to řekl Moscovici – vědí jedno: „Pokud by se Trump stal prezidentem USA, měl by tuto legitimitu a my bychom s ním museli spolupracovat.“ Třeba i se zaťatými zuby.