Městský soud v Praze předloni v červnu přiznal Českému rozhlasu nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty za období březen až prosinec 2006 v celkové výši 72,8 miliónu korun. Rozhlas nárok uplatňoval prostřednictvím dodatečných daňových přiznání. Podle názoru rozhlasu by výnosy z poplatků předmětem daně být neměly, protože nevyplývají ze žádného smluvního vztahu.

Odvolací finanční ředitelství podalo proti rozhodnutí městského soudu kasační stížnost k NSS, který se obrátil na soud EU. Vlastní řízení NSS přerušil, dokud neobdrží odpověď.

„Je nutno konstatovat, že mezi Českým rozhlasem a poplatníky rozhlasového poplatku není dán právní vztah, v jehož rámci by byla vzájemně poskytována plnění, ani neexistuje přímá souvislost mezi touto službou veřejnoprávního vysílání a tímto poplatkem," uvedl v rozsudku unijní soud.

Soud upozornil, že povinnost poplatek platit je dána zákonem a není důsledkem přímého právního vztahu mezi plátcem poplatku a veřejnoprávním rozhlasem. Poplatek totiž musí platit všichni, kdo vlastní rozhlasový přijímač, i kdyby jej používali pouze k poslechu jiných stanic než těch, které provozuje Český rozhlas.

Poplatek podle soudu není platbou ceny za službu veřejnoprávního vysílání. Soud též připomněl, že přístup k veřejnoprávnímu vysílání rozhlasu je volný a není podmíněn zaplacením rozhlasového poplatku.