Na tiskové konferenci obě zopakovaly, že se míní věnovat ochraně lidských práv. Značky Pussy Riot se zříkají, aby nebyly nařčeny, že ji využívají komerčně.  „Rozhodly jsme se, že se zřekneme této značky, chtěly bychom transparentní název,“ řekla Tolokonnikovová.

Aljochinová uvedla, proč se míní věnovat právě situaci v káznicích a táborech: „Lidé nemají představu, co se děje v koloniích, a nejhorší na tom je, že je to nezajímá. Lidé se snaží vytěsnit téma věznice ze svého života. Občanskou společnost to nezajímá. Musíme vysvětlit, proč je nutné zabývat se věznicemi.“

Tolokonnikovová dodala, že se míní zaměřovat především na porušování práv ve vězeňských táborech: „Prokurátor se dohledem (nad nimi) nezabývá, zabývá se tím, že skrývá veškeré porušování předpisů. Chceme se zabývat podmínkami života ve věznicích, násilím v nich, morálním i fyzickým včetně sexuálního, ke kterému v našich věznicích také dochází.“

Aljochinová uvedla, že chybný je celý způsob zacházení s vězni, kde je odsouzený zbavován osobnosti: „Vše, s čím se setkáváte, vám dává najevo, že nepatříte sám sobě. Když je trest dlouhý, tak hrozí, že po propuštění na svobodu budete úplně ztraceni.“

Změna situace v koloniích je možná

Tolokonnikovová dodala, že obě míní aktivně pomáhat: „Naším úkolem je, aby se stížnosti, které (vězni) napsali, někam dostaly.“ Sama se domnívá, že jejich práce má šanci na úspěch. Po protestech proti situaci v táboře, kde byla, a poté, co zahájila hladovku, se v něm stav zlepšil, nemuselo se pracovat tak dlouho a tak tvrdě. „Není to proto, že se stali humánnějšími než předtím, ale dostali strach, mají strach z transparentnosti,“ vysvětlila bez iluzí důvod změny.

Upozornila ale, že poté, co byly propuštěny, je nutné zajistit, aby se na kolonie dále soustředila pozornost a situace nesklouzla k předchozímu stavu.

Pomohla knížka Bukovského

Obě také odpověděly, jaké jsou pro ně nejdůležitější hodnoty. Tolokonnikovová řekla: „Spravedlnost, lidskost, solidarita a milosrdenství. Ty hodnoty se skutečně trošičku změnily, trošičku se to vyostřilo, protože já jsem se setkala s tím, v jak složité životní situaci se člověk může ocitnout, na čem to závisí a že je nutné najít člověka, který vás podrží.“

Aljochinová dodala, že pro ni je hlavní svoboda. Obě také zmínily, jak jim pomohla kniha disidenta Vladimira Bukovského, který nyní žije v Londýně. „Knížka Bukovského A vítr se vrací byla první, kterou jsem přečetla, když nás zatkli. Myslím, že mi to zachránilo život.“

Nejely za dětmi

Obě ale odmítly odpovědět, proč po propuštění z vězení nejely hned za svými dětmi a nechtěly děti vůbec zmiňovat v souvislosti s tím, co je potkalo. „Jsme odpovědné za to, co jsme udělaly a jsme připravené nést následky,“ řekla Tolokonnikovová s tím, že nežádaly o milost a už vůbec ne kvůli dětem.

Dotaz dostaly, protože se na sociálních sítích objevila řada poznámek, že je divné, že místo toho, aby zamířily k rodinám, odcestovaly do Krasnojarsku. Aljochinová řekla: „Někomu se může zdát, že se máme ospravedlnit, ale  kdybychom v Krasnojarsku nestrávily dva dny, neměly bychom vám dnes co představit. A musím doplnit, že kdyby vyšli (na svobodu) muži, tak by se na děti nikdo neptal.“