„Nevím, jak se to mohlo stát. Žiju,“ citovala agentura Reuters Seiptiuse, který jako 17letý utíkal v roce 1981 přes hranici na západ. Útěk podnikal společně s dvěma kamarády. V hraničním pásmu se úspěšně vyhnuli minám, ale spustili automatický palebný systém. O život přišel jeden z kamarádů i převaděč. Zbytek skupiny byl zatčen. Stasi ovšem do záznamů zavedla poznámku o Seiptiusově smrti.

Tak se stalo, že se jeho jméno dostalo až na seznam obětí na hranici mezi východním a západním Německem muzea Haus am Checkpoint Charlie v Berlíně.

Podle jeho ředitelky Alexandry Hildebrandtové to byl teprve druhý mylný záznam za uplynulé půlstoletí, na který se přišlo. První případ zaznamenali téměř před 20 lety. „Není jednoduché dostat se k informacím. Bývalí zaměstnanci tajné policie mají spoustu z nich stále pod svojí kontrolou,“ poznamenala Hildebrandtová.

Septius později utíkal na západ ještě dvakrát, nakonec mu východoněmecké úřady ale daly povolení vycestovat.

O své smrti se dozvěděl teprve nedávno prostřednictvím novinového článku. „Byla to náhoda,“ popsala Seiptiusova manželka Patricia. „Hledala jsem něco na internetu a z vyhledávače vyskočil článek, v němž bylo jeho jméno. Nemohla jsem tomu uvěřit,“ uvedla.