Učitelé ve snaze podnítit představivost dětí a podpořit je ve vyjadřování pozitivních emocí ke svým blízkým, dali žákům za úkol, aby si představili, že onemocněli nevyléčitelnou, smrtelnou chorobou a chtějí svým milovaným poděkovat. Poté jim bylo řečeno, ať práce vezmou domů, nikdo už je ale neupozornil, že by měli svým rodičům vše vysvětlit.

Čtrnáctiletý Wesley pojal práci jako dopis matce. “Milá maminko,” začal své psaní, v němž své rodiče ujišťoval o své lásce, přemlouval je, aby nebyli z jeho smrti smutní, požádal je, aby lidé na jeho pohřbu byli oblečeni do veselých barev a určil také, komu má co z jeho majetku připadnout.

„Píšu tento dopis, abych se rozloučil a poděkoval za to, že jste mi dali život. A neplačte, nechci, abyste byli smutní. Chci, abyste si pamatovali slunečné a šťastné chvíle,“ napsal chlapec. „Buďte pro mě silní,“ zakončil své psaní.

Wesleyho matka se po přečtení dopisu vylekala, že si chlapec sáhl na život, načež ho objevila, jak spokojeně spí ve svém pokoji.

Následujícího dne se podobně jako někteří další rodiče domáhala od školy omluvy za to, že se děti mají učit psát dopisy na rozloučenou, a když už je píší, že škola neinformuje rodiče předem.

Škola se omluvila

Učitelé zodpovědní za kontroverzní zadání slohovky se omluvili, zároveň ale trvali na tom, že tímto úkolem si měli žáci procvičit “expresivní umění” a zároveň dostali příležitost sdělit svým blízkým, že je mají rádi.

Vedení školy přislíbilo přehodnotit způsob, jakým učitelé komunikují s rodiči.

Chlapcův otec popsal hrůzu a zděšení, které se obou rodičů zmocnilo. “Vtrhli jsme do jeho pokoje, manželka si představovala, že ho najdeme oběšeného, málem vyletěla z kůže. Opravdu jí to velmi otřáslo,” řekl deníku Daily Mail.