"Neodůvodněný smích či úsměv je v psychiatrii velmi špatným znamením, vzbuzuje v nás lékařích ihned pochybnost, zda je dotyčný v kontaktu s realitou," podotýká psychiatr Michael Setsaas a dodává, že to potvrzuje jeho duševní nemoc. Breivik přitom opakovaně zdůrazňuje, že duševně nemocný není a je ochoten to prokázat za každou cenu.

"Úsměv je způsob obrany, aby nedal najevo své city. Zaujímá arogantní postoj, aby nepodlehl nepříjemným pocitům. Běžný člověk to také v jistých situacích cíleně dělá, třeba když narazí na nevrlou prodavačku u pokladny. Ale pokud se takto někdo chová dlouhou dobu, svědčí to o vážné duševní chorobě," říká Setsaas.

Breivik sám tvrdí, že úsměv je jeho způsobem sebeobrany. "(Breivik) ví, že ho všichni sledují, a tak se prý usmívá, aby na sobě nedal znát jiný výraz a aby skryl, co si doopravdy myslí," prohlásil Breivikův obhájce Odd Ivar Grön. "Pokud se u soudu usmívá, nemusí to podle něj nutně znamenat, že je v tu chvíli s něčím spokojený," dodal.

"Takovýto blahosklonný, opovržlivý úsměv jsem viděl u paranoidních pacientů, kteří vynakládají obrovské množství energie, aby zvládli danou situaci a dostali se do ofenzivy. Také to znamená, že se považuje za důležitějšího a lepšího, než je jeho okolí," uvádí Setsaas, podle nějž lze úsměv 33letého pravicového extremisty vykládat jako projev paranoidního jednání: dotyčný se má neustále na pozoru a je přehnaně podezíravý vůči okolí.

Video

Expirované video

BEZ KOMENTÁŘE: Anders Breivik pátý den u soudu. Zdroj: Reuters

Při policejních výsleších Breivikův úsměv zmínila i řada jeho někdejších přátel a známých. Jedna z kamarádek z dětství si všimla, že Breivik se usmíval, jen když byl zlý na ostatní děti. Prý měl pak "jiskru v oku".

Spolužák z období dospívání se upamatoval, že když Breivika obtěžovaly starší děti, "nasadil svůj úsměv a snažil se vše obrátit v žert". Další známý uvedl, že "Breivik se uměl smát ústy, ale ne očima. Vypadalo to svým způsobem falešně." Kamarád, s nímž chodil Breivik sportovat, řekl, že "Breivik se pořád tak zvláštně usmíval, i když k tomu neměl zrovna důvod".

Úzkostlivé dítě

Již v roce 1983 je Breivik ve zprávě dětských psychologů popsán jako "trochu úzkostlivé, pasivní dítě, které se straní kontaktu, má vybudované obranné mechanismy a strojený, pohrdavý úsměv".

Jeden z těchto psychologů nyní říká: "Byl zvláštní dítě. Mnohé z toho, co u něj vidíme dnes - mimo jiné jeho odzbrojující úsměv, za nímž skrývá své pocity - jsme viděli již tehdy."

Přestože prý na svůj věk velmi dobře mluvil, měl jako čtyřletý potíže vyjadřovat své emoce, byl pasivní při hrách a téměř prý postrádal spontánnost a neprojevoval radost. Nebyl ale až tak nápadně odlišný, podobné věci se dají podle psychologů říci o poměrně hodně dětech.

Sebestřednost a chlad

O sebestřednosti svědčí, že byl v pátek nespokojen, když se v soudní síni někdo při líčení masakru rozplakal. [celá zpráva]

O posunu vnímání svědčí, když v pondělí řekl, že chápe bolest příbuzných obětí, protože i on přišel kvůli útokům z 22. července o celou rodinu a všechny přátele. Ti s ním totiž poté přerušili veškerý kontakt a jeho matka byla nějakou dobu v psychiatrické léčebně. [celá zpráva]

Anders Behring Breivik u soudu v Oslu

Anders Behring Breivik u soudu v Oslu

FOTO: Christopher Olssan, Reuters

Jestliže v pátek popsal, jak se snažil mnohé oběti oklamat tím, že se vydával za policistu, a když mu uvěřili, tak je zastřelil, v pondělí zase uvedl, jak do některých obětí na ostrově Utöya střílel opakovaně, poněvadž věděl, že zranění lidé často předstírají smrt.

Ušetřené dítě

Snažil se ale ukázat, že má svědomí. Připomněl, že na Utöyi měl na mušce i malé dítě, ale usmrtit ho nedokázal. "Nechápal jsem, co takový malý kluk dělá na politickém indoktrinačním táboře," prohlásil Breivik.

Obžalovaný v pondělí rovněž vyjádřil přesvědčení, že dokáže pouhým pohledem uhodnout politické smýšlení lidí, což zachránilo jeden z jeho potenciálních cílů na Utöyi.

"Ten člověk... vypadal, že je pravicově smýšlející. Proto jsem na něj nezahájil palbu," vysvětlil Breivik. "Když jsem se na něj podíval, bylo to, jako bych viděl sám sebe," dodal.

Přeživším byl 22letý aktivista mládežnického křídla vládní Norské dělnické strany Adrian Pracon. "Vzpomínám si, jak na mě docela dlouho mířil, pak ale zbraň sklonil, otočil se a odešel," řekl Pracon agentuře Reuters.