Kapitán s Concordií po osudném nárazu zběsile manévroval ke břehu

Schettino se dopustil osudné chyby, když se chtěl příliš přiblížit k pobřeží. V 9:44 narazil na útes Le Scola. Loď v tu chvíli plula rychlostí 16 uzlů (30 kilometrů za hodinu). Narazila na útes v hloubce osmi metrů jen deset metrů od skály, která trčí nad hladinou, a třicet metrů od pobřeží ostrůvku Giglio.

V tu chvíli dal příkaz k prudkému obratu doleva a plnou parou vzad. Protože voda valící se do trupu 49 metrů dlouhou průrvou zaplavila strojovnu i generátory, nebylo možné už zpětný chod uplatnit. Prudký obrat doleva v 9:48 ale zabránil tomu, aby trhlina byla ještě větší. Okamžitě následoval další rozkaz obrátit loď doprava, aby nenarazila na břeh. V tu chvíli ještě plula rychlostí osmi uzlů.

Právě tento obrat ale vedl k nabrání vody do trupu, protože loď neplula přímo dopředu, sunula se vpřed částečně levobokem, což ale pomohlo snížit rychlost.

Její rychlost deset minut po nárazu klesla na dva uzly. Byla ale skoro neovladatelná.

Snahou posádky v tu chvíli bylo obnovit nouzové dodávky elektrické energie.

Kapitán se pak rozhoduje použít k řízení lodi motory používané pro manévrování v přístavu. S jejich pomocí obrací loď o sto osmdesát stupňů, takže už nemíří na volné moře. Míří k pobřeží, k přístavu Giglio. Obrat loď dokončí 10:25.

V té době už přístavní úřady dostaly informace od svědků, že loď má problémy.

V 10:26 kontaktuje přístav kapitána s dotazem, zda nepotřebuje pomoc. Kapitán odpovídá, že bude potřebovat remorkér, který by loď odtáhl. Vážnost situace si zřejmě plně neuvědomil.

Loď se setrvačností rychlostí necelého jednoho uzlu blíží k ostrůvku. Nedopluje však do přístavu, ale v 10:50 zádí naráží na mělčinu u výběžku Gabbianara. V 10:58 je vydán příkaz k opuštění lodi.

Situace se ovšem rapidně zhoršuje. Loď se postupně naklání na pravobok, až na něm spočine pod osmdesátistupňovým úhlem, přičemž část kajut a místností na pravoboku je zcela pod vodu.

Náklon nejprve zabrání spustit záchranné čluny na pravoboku. Pak je ale takový, že jsou potíže se spuštěním i těch na levoboku, přičemž s rostoucím náklonem není možné ani na levobok přejít. Lidé musejí skákat do vody a doplavat k blízkému břehu. Asi osmdesát osob, které zůstanou na boku nad hladinou, musejí evakuovat vrtulníky.

Z popisu dění je patrné, že kapitán se snažil loď dostat do bezpečí a využil všech dostupných prostředků, i když si neuvědomoval vážnost situace a nezalarmoval pobřežní stráž, aby hned začala se záchrannou operací. Možná také mohl vyzvat cestující dříve, aby si nasadili záchranné vesty, v každém případě ale těžko mohl dát příkaz k opuštění lodi o hodinu dříve, kdy loď ještě plula značnou rychlostí.