Přehrady a vodní elektrárna by měly stát v oblasti mezi obcemi Adony a Fajsz. Studie MTA konstatuje, že výstavba přehrad by zajistila lepší splavnost Dunaje, řešila by dodávku chladící vody pro plánované rozšíření jaderné elektrárny u města Paks a zlepšila by se ochrana proti povodním.

Népszabadság konstatuje, že vláda premiéra Viktora Orbána asi podobný projekt nepodpoří. Neřeší ani problém soustavy vodních děl Gabčíkovo-Nagymaros. „Vláda bude mlčet až do doby, než Evropská unie přijme Dunajskou strategii,“ píše deník.

Dohoda o Dunaji

Jednostranné odstoupení Maďarska od výstavby vodních děl Gabčíkovo-Nagymaros řešil v minulosti haagský tribunál. Ten zavázal obě strany, aby se dohodly v otázkách plavby, ochrany životního prostředí a výroby elektrické energie. Státní tajemník pro ochranu životního prostředí Zoltán Illés preferuje dohodu se Slovenskem o rozdělení vod Dunaje ve stejném poměru.

Pro Slovensko je ale jakákoli změna nynějšího stavu nevýhodná. Nyní využívá 80 procent vody, z níž u Gabčíkova vyrábí elektrickou energii.

Smlouva o výstavbě vodních děl Gabčíkovo-Nagymaros byla podepsaná v roce 1977. Výstavba začala na konci 80. let. V Maďarsku se vodní dílo stalo součástí boje proti komunistickému režimu. Přehrada si vysloužila například přívlastek „komunistická gigantománie“.

Maďarsko následně od smlouvy jednostranně odstoupilo a zlikvidovalo rozestavěnou část přehrady u Nagymarose.

Slovensko ve výstavbě pokračovalo a uvedlo do provozu vodní elektrárnu u Gabčíkova. K tomu bylo potřebné vybudovat přívodní kanál na slovenské straně řeky, který odváděl vodu k elektrárně. To vyvolalo pobouření na maďarské straně. Maďaři se obávali zničení lužních lesů v důsledku nedostatku vody v původním korytu řeky. Spor se dostal až k mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu.