Článek
Při slavnostní mši byla rakev s Koperníkovými ostatky uložena v katedrále postavené ve 14. století, u paty nové hrobky z černé žuly ozdobené modelem sluneční soustavy.
Arcibiskup Józef Życiński v proslovu vyjádřil politování nad "přemírou horlivosti samozvaných obránců církve". Připomněl, že v roce 1616 papež Pavel V. odsoudil dílo astronoma, které bylo v té době označováno jako odporující Bibli. Vatikán později Koperníka a jeho žáky rehabilitoval.
Velký astronom, matematik, ekonom, lékař a kanovník byl v katedrále ve Fromborku pohřben již v roce 1543, kdy zemřel, ale přesné místo, kde byly jeho ostatky uloženy, nebylo nijak označeno. Po dvě staletí se polští, němečtí i francouzští vědci marně snažili jeho hrob identifikovat. To se podařilo až v roce 2005.
Díky nalezené lebce pak kriminalističtí experti sestavili portrét. Počítačovou animaci srovnali s podobiznami namalovanými za Koperníkova života. Odborníci poté došli k závěru, že našli ostatky slavného astronoma.
Ostatky potvrzeny až v roce 2008
S jistotou však byla autentičnost ostatků prokázána teprve v roce 2008, když polští vědci za pomoci švédských kolegů porovnali DNA vlasu z knihy, kterou Koperník vlastnil, a DNA jeho zubu z objeveného hrobu. Vědci tak mohli konstatovat, že jde skutečně o astronomovy ostatky.
Mikuláš Koperník se narodil v roce 1473 v Toruni v rodině zámožného obchodníka a městského radního. Zprvu se zajímal o filozofii a lékařství, ale brzy si ho zcela získala matematika a astronomie. Dokonce i při studiu teologie se stále věnoval hvězdářství.
Svým nejznámějším dílem O pohybu nebeských těles doslova "zastavil" Slunce a "roztočil" Zemi, kterou lidé až do jeho doby považovali za nehybný střed vesmíru. Koperník zemřel v roce 1543 a jako kněz byl pochován pod oltář, o který ve fromborské katedrále pečoval.
Než byl Koperník znovu pochován ve fromborské katedrále, byly jeho ostatky vezeny v pátek městy a obcemi Varmijsko-Mazurského vojvodství bohatého na kostely a gotické hrady z červených cihel, kudy velký vědec častokrát procházel jako kanovník, ale především jako správce církevního majetku.