Podle listu The Wall Street Journal (WSJ) to dokládá právě zahájené Světové ekonomické fórum v Davosu, kterému má dominovat agenda o světě, v němž jsou USA a Čína nejdůležitějšími hráči. Deník cituje některé evropské analytiky a diplomaty, podle nichž je mezinárodní vliv EU za zenitem díky vnitřním politickým rozporům a chabým ekonomickým výhledům.

První studenou sprchu dostala unie koncem roku v Kodani, když nebylo dosaženo dohody o snížení emisí skleníkových plynů. Evropská unie se přitom profiluje jako vůdčí síla za razantní redukci. Žádní evropští diplomaté ale 18. prosince nebyli u klíčového jednání mezi americkým prezidentem Barackem Obamou a čínským premiérem Wenem Ťia-pao. Číňané přizvali Indy, Brazilce a zástupce JAR, napsal WSJ.

EU si sama nepomohla, když její národní představitelé do nových úřadů vytvořených Lisabonskou smlouvou, která se vyjednávala osm let, nedosadili silné osobnosti.

Předseda Evropské rady Herman Van Rompuy a šéfka Evropské služby vnější akce Catherine Ashtonová. Jejich úřady zřídila Lisabonská smlouva.

Předseda Evropské rady Herman Van Rompuy a šéfka Evropské služby vnější akce Catherine Ashtonová. Jejich úřady zřídila Lisabonská smlouva.

FOTO: Yves Herman , Reuters

Unii drží ekonomicky silné Německo

Evropa podle WSJ samozřejmě zůstává jedním z hlavních globálních hráčů. Její ekonomiky tvoří 28 procent světové a její společný trh je předním odbytištěm pro čínské zboží. Evropský průmyslový motor Německo je čtvrtou největší národní ekonomikou světa, která exportuje téměř tolik zboží jako Čína.

Británie a Francie jsou stále schopny vyslat velké vojenské kontingenty do zahraničí, navíc mají místo stálého členy Rady bezpečnosti OSN. Evropané mají vlivný hlas v důležitých institucích a výborech včetně Mezinárodního měnového fondu či na Fóru pro finanční stabilitu.

Nezanedbatelná je i schopnost EU nepřímo tlačit na další země a bloky prostřednictvím nabídek členství či partnerství, přičemž WSJ oceňuje její pojetí bohatství, které není tak individualistické jako ve Spojených státech.

Vliv G-8 se silným evropským zastoupením slábne

Tyto aspekty a vlivy mají ale své neslavnější dny za sebou. Ekonomika EU loni prošla hlubšími ztrátami než americká, i když USA byly epicentrem krize. Čeká ji také pomalejší uzdravení vzhledem k obrovským veřejným dluhům ve spoustě členských zemích. K tomu Evropa stárne a místy jí také ubývá obyvatel, což bude rozpočty zatěžovat ještě víc, přičemž sílící populace důchodců může vytvořit silnou základnu odporu vůči ekonomickým reformám.

Ekonomové investiční banky Goldman Sachs, která přišla s označením skupiny států BRIC - Brazílie, Ruska, Indie a Číny - odhadují, že tyto rozvíjející se ekonomiky předstihnou západoevropské v příštích dekádách a ekonomiky USA, Číny a Indie do poloviny století převýší všechny ostatní.

Evropští delegáti na mezinárodních fórech opakovaně kritizují rozvojové země s tím, že mají příliš hlasů, což odráželo poválečnou skutečnost, ale ne realitu 21. století. Koneckonců summity G-8, na nichž Evropané převažovali, už začaly zastiňovat důležitější konference zemí skupiny G-20.

Bezmocná klidná síla

Evropa na rozdíl od Spojených států vsází na klidnou sílu, která je ale tváří v tvář nástupu Číny a dalších bezzubá. „Čína a Rusko vidí světě naprosto realisticky. Jestliže chceme, aby nás Čína brala vážně, musíme zapojit sílu, čili být schopni zakroutit rukou prostřednictvím ekonomických, vojenských a dalších prostředků,“ řekl ředitel londýnského Centra pro evropskou reformu Charles Grant.

Tomu se EU brání. „To protože není stát,“ uvedl Francois Hesibourg z pařížské Nadace pro strategický výzkum. Analytikové dodávají, že členské státy jako Německo, Británie a Francie razí své vlastní zahraniční a bezpečnostní politiky, která bývají v rozporu. Rusko a Čína toho už mnohdy dokázaly využít - např. v oblasti lidských práv či energetické politiky.