Her se účastní kolem 200 soutěžících, disciplíny jsou podobné jako na olympijských hrách. Zápolí se v atletice, plavání a také míčových hrách. Jen jejich výběr je omezený.

Atleti soutěží hlavně v běhu, nejkratší trať je 10metrová, nejdelší má 100 metrů. Na této trati se běží i štafetový závod. Kromě toho házejí lidští trpaslíci diskem, míčkem, oštěpem.

Australské plavkyně během soutěže v plavání.

Australské plavkyně během soutěže v plavání. FOTO: Cathal McNaughton, Reuters

Hrají fotbal, hokej nebo badminton. Hřiště jsou stejná jako pro normální sportovce, například ale výška košů a sítí je uzpůsobena velikosti soutěžících.

Indický atlet finišuje v běhu na 60 metrů.

Indický atlet finišuje v běhu na 60 metrů. FOTO: Cathal McNaughton, Reuters

“Potkávám tu soutěžící z mnoha zemí. Jsou stejní jako já, můžeme si popovídat o problémech, které máme, třeba, jak se nám lidé smějí," popsal v Irish Times německý inženýr Georg Fitzi.

Indický atlet Barkath Ali se rozcvičuje před během na 100 metrů.

Indický atlet Barkath Ali se rozcvičuje před během na 100 metrů. FOTO: Cathal McNaughton, Reuters

Achondroplazie

Jde o genetickou poruchu, která je nejčastější příčinou vzniku trpaslictví. Gen, který v těle odpovídá za vstřebávání růstového hormonu fibroplastu, je zmutovaný. Lidské tělo se pak vyznačuje tím, že má příliš krátké končetiny, zato hlava je v porovnání s tělem neobvykle velká. To je patrné především u malých dětí.

Lidé s touto poruchou obvykle dosáhnou výšky mezi 100 a 135 centimetry. Jejich mentální stav je normální, opožděný mají jen motorický vývoj, protože mají v dětství nižší svalové napětí. Rozdíl v motorice se ale během dospívání ztratí.

Postižení lidé mívají problémy s páteří a míchou, mají také zakřivené některé kosti. Ty jsou kratší, i když normálně široké.

Šance, že se rodičům narodí takto postižené dítě, je zhruba 1:30 000. Porucha se u zdravých lidí přenáší v otcovské linii. Pokud je jeden z rodičů trpaslík, je pravděpodobnost, že se narodí takto postižené dítě, poloviční.