Článek
Soud ho zařadil do nejtěžší III. nápravněvýchovné skupiny se zpřísněným bezpečnostním režimem. Fedák by měl po svém propuštění spolupracovat se sociálním kurátorem. Ve vězení byl hodnocen jako bezproblémový vězeň s dobrou pracovní morálkou. Na své cele ručně šil obuv.
Fedák pro propuštění z vězení v Ružomberku prohlásil, že je nevinen. "Nikoho jsem nezabil. Ve vězení jsem byl neprávem," uvedl.
Tři ze vzbouřenců dostali doživotní tresty, mezi nimi i vůdce vzpoury Tibor Polgári. Další doživotně odsouzený Ondrej Havran spáchal ve vězení sebevraždu. Ostatní aktéři vzpoury dostali více než desetileté tresty. V roce 2011 má být propuštěn další ze vzbouřenců Vladimír Duda.
Vězňové při útěku 23. listopadu 1991 brutálním způsobem zavraždili pět příslušníků vězeňské a justiční stráže a další dva těžce zranili. Zavraždění dozorci byli ve věku 22 až 50 let. Vězni ozbrojeni samopaly a pistolemi, které vzali zavražděným policistům, ukradli auta a chtěli uprchnout přes Polsko lodí do Austrálie. Po rozsáhlé policejní akci byli po 20 hodinách dopadeni.
Polgári se už před tím zúčastnil velké vězeňské vzpoury, která se v Leopoldově odehrála v březnu 1990. Vzpoury se zúčastnilo přes 200 vězňů, na které se nevztahovala rozsáhlá amnestie tehdejšího československého prezidenta Václava Havla. Vězňové zahájili hladovku, vyzbrojili se, začali stavět barikády a získali kontrolu nad věznicí. Na potlačení vzpoury se podílelo 600 policistů, 350 dozorců a přes 60 příslušníků Útvaru rychlého nasazení (URNA). Jeden z vězňů při akci zemřel a 30 bylo zraněno. Na straně policie bylo 11 zraněných.