„S ohledem na velký časový odstup nelze ověřit pravdivost vznesených obvinění,“ zdůvodnil rozhodnutí předseda soudu Michael Mauck. Podle soudního verdiktu se sice objevily náznaky, že vystoupení se v Dachau skutečně konalo, avšak po šesti desetiletích to neleze jednoznačně ani vyvrátit, ani dokázat.

Kühn v některých svých pracích citoval svědectví bývalého vězně v Dachau Viktora Matejku, který v roce 1941 viděl, jak Heesters v táboře vystupuje pro příslušníky jednotek SS. Matejka údajně vlastnoručně vytahoval oponu před začátkem představení.


Vídeňský týdeník Profil otiskl několik fotografií, na nichž Heesters řídí „táborový orchestr“ složený z vězňů a hovoří s velitelem tábora Alexandrem Piorkowským.

Heesters pochází z Nizozemska, ale má rakouské občanství a žije v Bavorsku. Ve své vlasti nežil od třicátých let, pohyboval se mezi Vídní a Berlínem, kde se stal v éře nacismu oblíbeným zpěvákem. Své zlato v hrdle i přes svůj vysoký věk předvádí na jevišti.

Heesters ani jeho advokát v soudní síni nebyli - narozdíl od Kühna. Ten rozhodnutí soudu ocenil jako „důležitý signál“. Jen ze zdůvodnění neměl radost: „Vypadá to, že to nebude nikdy objasněno."