„Myslím zvlášť na naše české přátele,“ prohlásil prezident v pondělním večerním televizním vystoupení v souvislosti se situací po irském odmítnutí dokumentu. Právě překonání irského NE označil za největší výzvu předsednictví a dodal, že je třeba „omezit problém na Irsko“, aniž by se ale na Dublin vyvíjel nějaký nátlak.

Úspěch či neúspěch půlročního působení Paříže v čele Unie bude mít vliv i na Česko, jež převezme kormidlo EU hned po Francouzích. Paříž chce prosadit řadu reforem v energetice, ochraně klimatu, přistěhovalectví a evropské obraně.
Zároveň má ambici posílit podporu občanů pro Unii. Sarkozy k tomu poznamenal, že je potřeba hluboce změnit způsob budování Unie, protože ten nynější budí u lidí znepokojení.

Názor, že by možná bylo lepší rozhodovat na národní úrovni, označil za krok zpět, a prohlásil, že chce v tomto ohledu vyvolat během francouzského předsednictví v Unii „zdravý šok“.

Změny pro imigranty

Irské NE vrhá dlouhý stín snad na všechny ctižádostivé cíle, které si Francouzi pro nadcházející půlrok stanovili. Jenže na vzniklé složité situaci má nechtěně svůj podíl právě i sama Paříž: Dublin totiž původně chtěl referendum na podzim, ale z obav před „nepředvídatelným“ Sarkozym je přesunul na červen – a neuspěl.

Paříž chce také razantní postup v otázce přistěhovalectví, která už dlouho dělí veřejnost v Unii. Do konce roku chce sjednat pakt o přistěhovalectví, který by musel podepsat každý nový příchozí do Unie.

Podpis by jej zavazoval k tomu, že se naučí jazyk své nové země a že si osvojí evropské hodnoty, jako je rovnost mužů a žen nebo tolerantnost.

Lisabonská brzda

Na udržení a prosazení Lisabonské smlouvy spotřebuje Paříž podle některých expertů až čtyři pětiny své evropské energie. Už příští týden míří Sarkozy do Irska, aby se na místě seznámil s příčinami irského NE. V příštích měsících bude asi na Iry vyvíjet decentní, ale tvrdý tlak, aby navrhli východisko ze situace, kterou vytvořili.
První šancí pro nalezení východiska je letošní říjen, druhou nabízí prosincový summit Unie.

Snad nikde není vliv irského NE vidět víc než na vojenských záměrech Paříže.
Tam, kde se ještě nedávno mluvilo o evropském vojenském velení a o vytvoření dlouho plánovaného evropského sboru rychlé reakce, jde teď o nalezení aspoň nějaké cesty vpřed, která nepobouří Iry, lpící na (mizející) neutralitě.

Cíle francouzského předsednictví EU
Lisabonská smlouva: hledat způsob, jak udržet dokument o reformě unijních institucí, který odmítli irští voliči, ale na němž trvá naprostá většina z 27 vlád Unie.
Rostoucí ceny: prosadit daňové i jiné změny, které by měly odlehčit nejvíce postiženým, naráží však na odpor velké části Unie, která se obává zásahů do jednotného trhu.
Klima a energetika: dohodnout nejen chystanou reformu unijní energetiky, ale i balík opatření pro ochranu klimatu, která mají mj. zajistit společný evropský postoj ve světových jednáních o klimatu, vrcholících příští rok.
Pakt pro přistěhovalectví: sjednotit zásady, jimiž se řídí příslušné politiky unijních států, a podpořit příliv kvalifikovaných přistěhovalců, které Unie potřebuje.
Obrana: oživit Sarkozyho plány z roku 1999 na vytvoření sboru rychlé reakce o 60 000 mužích a vytvořit evropské vojenské velení i další společné vojenské útvary.

Velký otazník: jak si povede šéf Elysejského paláce

Evropa je proto velmi zvědavá, jak si s úkoly předsednictví ve složité situaci poradí zejména francouzský prezident. Ten vyvolává doma i v zahraničí rozporné reakce.
Jedni sázejí na jeho odhodlání, sebedůvěru a ochotu riskovat – a také na jeho jisté charisma. Jiní se naopak obávají jeho sklonů předvádět se a strhávat veškerou pozornost (i rozhodování) na sebe.

Nově nasvícená eiffelovkaNově nasvícená eiffelovkafoto: Reuters /Charles Platiau

V Unii se však nedá uspět jinak než společným postupem. V tomto směru dostal „Sarko“ už během jara pár užitečných lekcí. Nejvýraznější se jmenovala Středomořská unie. Plán, který by vedl k vytvoření vybraného „klubu“ v Evropské unii a k posílení vlivu Francie, narazil na zdvořilé, leč jednoznačné odmítnutí Německa. Sarkozy nakonec musel pozvat všechny ostatní členy Unie a nyní s nimi – zejména s Berlínem – všechny kroky v této otázce pečlivě konzultuje.