Završení déletrvajícího sporu mezi Ruskem a Běloruskem o cla a tranzitní poplatky uzavřením kohoutků ropovodu Družba znepokojilo odběratele v západní Evropě, kterých se žádný z předchozích podobných sporů Ruska s jeho sousedy bezprostředně nedotkl.

Konec podpory Lukašenka

Lukašenkův režim doteď značně profitoval z levných dodávek ruského plynu a z tranzitu ropy přes své území do Evropy a v jakémkoliv střetu s Ruskem může ztratit víc, než druhá strana. Rusko má sice na běloruském území pronajatou vojenskou radiolokační základnu a řídící středisko jaderných ponorek, po jejich přesunutí by ale Bělorusko ztratilo ročně milióny dolarů, které za ně Rusové platí. Rusko navíc hovoří o nutnosti zásadního rozšíření své sítě ropovodů do cizích zemí, tranzit přes Bělorusko by nehrálo primát.

Zatímco loňský spor mezi Ruskem a Ukrajinou o ceny plynu byl označován za projev snahy Moskvy zneužívat dodávek k politickému ovlivňování dění v sousední zemi, spor s Běloruskem tyto dohady nevyvolává. V tomto případě jde o peníze více než o ideologické směřování. Rusko se netají svým zklamáním z ochranářského Lukašenkova centrálně řízeného systému hospodářství, který zabraňuje velkým ruským firmám v proniknutí na běloruský trh.

Nad běloruským diktátorem se nyní stahují mračna. Režim totiž svým občanům, kteří se k němu nestaví do opozice, zaručuje poměrně slušné živobytí. Jestliže v budoucnu ročně přijde o milióny dolarů z Ruska, mohly by se řady opozice rozrůst o nespokojence i z jiných než jen ideových důvodů.

Spory Ruska s Ukrajinou a Gruzií

Nedávno byly aktéry hry s jen mírně pozměněným scénářem Gruzie a Ukrajina.

Na Ukrajině padla nejprve prozápadní reformní vláda vzešlá z tzv. oranžové revoluce z konce roku 2004. Vleklé spory mezi jejími vůdci, hluboké hospodářské problémy země a skandály kolem některých jejích předních představitelů dovršilo rozhodnutí Ruska o zdražení dodávek zemního plynu na Ukrajinu. Zdražení ruského plynu vedlo bezprostředně ke krizi, jež vyústila pádem druhého vládního kabinetu během jednoho roku. Na Ukrajině dnes vládne proruská koalice v čele Viktorem Janukovyčem, jehož původní kontroverzní zvolení prezidentem bylo hlavní příčinou nastartování událostí tzv. oranžové revoluce.

Sankce zavedlo na čas v loňském roce Rusko také vůči Gruzii. Svůj krok tehdy zdůvodnilo zatčením čtyř ruských důstojníků v Gruzii a jejich obviněním ze špionáže, terorismu a diverzní činnosti. Putinova vláda vydala příkaz znemožnit veškeré finanční převody, přerušit letecké i námořní spojení, uzavřít všechny přechody a dokonce zablokovat poštovní spojení, což je v mezinárodní diplomatické praxi naprosto unikátní případ. Gruzínský prezident vyšel požadavkům Moskvy okamžitě vstříc a předal všechny čtyři důstojníky ruské vojenské rozvědky do rukou šéfa Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

Zhoršení situace využila i separatistická republika Abcházie kontrolovaná Moskvou, která okamžitě přerušila mírová jednání s gruzínskou vládou. Na území Abcházie a Jižní Osetie jsou ruští vojáci, kteří tam podle gruzínského vedení neplní mírovou misi, nýbrž okupují cizí zemi.