Paršinová i Bělkin byli za druhé světové války důstojníky sovětské kontrarozvědky Smerš a po válce pracovali jako takzvaní "nelegálové" pro sovětskou tajnou službu v tehdejším Československu. Bělkin zemřel v Moskvě v roce 1980, Paršinová v roce 2002.

"Vzniká otázka, zda Bělkin říká pravdu, či ne," přiznává dnes Paršin. Už asi 15 let zpracovává paměti své matky, která v Československu vystupovala jako Marie Kovalíková. Bělkin prý Paršinové vypravoval o tom, že společně s dalším důstojníkem jménem Bondarenko vyhodil Jana Masaryka z okna, až v 60. letech, když se jako zlomený člověk vrátil z komunistického vězení.

"Nejspíš měli před palácem ještě nějakého komplice, mohl to být najatý Čech. Důstojníci potřebují při podobné akci nějakou pojistku," tvrdí publicista. O smrti populárního ministra zahraničí se podle něj tehdy rozhodlo v SSSR, zda o plánu věděli českoslovenští komunisté, lze jen spekulovat.

Pravda vězí v archivech

Tělo československého ministra zahraničí bylo nalezeno 10. března 1948 na nádvoří Černínského paláce pod okny Masarykovy pracovny. Oficiální verze hovořila o sebevraždě. Teorie, že šlo o vraždu, se ale vynořila takřka ihned. Po pádu komunismu v 90. letech se začalo hovořit i o možném podílu sovětských tajných služeb.

Paršinová před smrtí o rozhovoru s Bělkinem několikrát vyprávěla českým novinářům, verzi se snažil prověřit i Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV), který se neúspěšně obrátil s žádostí o pomoc na ruskou stranu.

Paršin připomíná, že v archivech KGB jsou stále ty nejdůležitější dokumenty, včetně těch z výslechů Bělkina zatčeného v roce 1951 v souvislosti s procesem s někdejším šéfem KGB Viktorem Abakumovem. "Mnohé z nich jsou zřejmě i dnes systematicky likvidovány," tvrdí.

"Z okna jsem Masaryka vyhodil já"

Syn sovětské špionky vzpomíná, že v bytě matky se často scházeli někdejší důstojníci sovětských tajných služeb a mnohdy velmi otevřeně hovořili o minulosti. Při jednom z rozhovorů údajně vyšlo najevo, že Paršinová a Bělkin byli v Československu ve stejnou dobu, každý však s jiným úkolem. Paršinová v žertu prohlásila, že ona tehdy neměla za úkol zabít Masaryka a Bělkin reagoval nečekaným přiznáním. "Já to moc dobře vím, protože z okna jsem Masaryka vyhodil já," citovala později Paršinová jeho slova v rukopisu svých vzpomínek.