Článek
"Dnešní politická mapa se nedá srovnat s ničím, co bylo předtím, co bylo před Šaronem. Je to Šaronova mapa,“ uvedl Jossi Klein Halevi z Adelsonova institutu pro strategické studie v Jeruzalémě k tomu, jak velkou měrou Šaron ovlivňuje dál izraelskou politickou scénu, i když tento politik leží v kómatu, a jak říkají lékaři, jeho stav se nemění.
Předseda strany Likud Benjamin Netanjahu přišel o jisté vítězství v úterních izraelských volbách na poslední chvíli. Výrazný náskok jeho bloku se postupně vytrácel. Nakonec o jedno křeslo více než Likud získala centristická Kadima vedená Cipi Livniovou.
Likud sice drtivě porazil svého letitého protivníka Stranu práce, která je hlavním poraženým v těchto volbách, ale zároveň prohrál se svými umírněnými odštěpenci, které spoluzakladatel Likudu Airel Šaron na konci roku 2005 odvedl do nové strany Kadima. Byla mezi nimi i jeho blízká spolupracovnice Cipi Livniová.
Šaron změnil na konci života názory
Šaron, považovaný za jestřába, dokázal na konci své politické kariéry své názory revidovat. "Šaron v posledních dnech své politické kariéry vytvořil jistý konsensus, že Izrael musí opustit okupovaná území," řekl politolog Šlomo Egoz z Univerzity Bar-Ilan. "Bylo to opuštění ideje velkého Izraele, ve kterou věřil,“ dodal.
| Profily šéfů hlavních stran |
|---|
| Benjamin Netanjahu (Likud) |
| Cipi Livniová (Kadima - Vpřed) |
| Avigdor Lieberman (Jisrael Bejtejnu - Izrael je náš domov) |
Kvůli prosazení tohoto plánu se spojil s politiky ze Strany práce a nakonec opustil blok Likud, který v roce 1973 pomáhal založit. Stihl ještě založit novou stranu Kadima, ovšem vysoké nasazení a stres se projevily na jeho zdraví. Utrpěl dvě mrtvice a skončil v kómatu.
Netanjahu sázel na strach
Velkým odpůrcem stažení byl právě Benjamin Nentajahu, který varoval před tím, že z Gazy budou moci palestinští radikálové útočit i na velká izraelská města Ašdod a Aškelon.
Vzhledem k tomu, že jeho prognóza se naplnila, voliči se začali přiklánět k Likudu, i když Šaronův syn Gilad zdůrazňoval, že ohrožení života Izraelců na jihu Izraele je vyváženo ušetřením stovek životů Izraelců v, kteří by zřejmě zahynuli při palestinských útocích na židovské osady v Gaze.
Ani Livniová však není idealistkou a podobně jako Šaron je přesvědčena, že na ránu je nutné odpovědět ranou a nenastavovat druhou tvář. Politolog hebrejské univerzity Jaron Ezrahi komentoval Šaronovy názory: "Nevěřil, že Izrael má partnera pro jednání, ale myslel si, že Izrael musí opustit Gazu kvůli své vlastní bezpečnosti.“
Livniová podle něj šla v jeho stopách. Když po vypršení příměří začali palestinští radikálové ostřelovat území Izraele, neváhala podpořit v prosinci odvetnou operaci Lité olovo. “Nehledám dohodu s Hamásem. Když budou střílet a uděláme totéž a ve větším. To je způsob boje s terorismem,“ řekla.
Představitelé hnutí Hamás také vítězství Livniové nijak nevítají. Kadima má mnohem blíže k pravici, než k levici, uvedl jeden z jeho mluvčí.
Netanjahu nemá kde lovit voliče
Netanjahu však nemusel bojovat jen s umírněnými a realističtějšími exčleny Likudu, kteří šli za Livniovou. O hlasy radikálů musel svést bitvu i na přeplněném pravém konci izraelské politické scény, kde působí řada ultraortodoxních stran, ale také ultrapravicová a ultranacionalistická strana Izrael je náš domov Avigdora Liebermana, který byl také členem Likudu a dlouholetým poradcem Netanjahua v době, když vedl Likud i stát.
Ariel Šaron
Bývalý izraelský premiér se narodil 27. února 1928 v mošavu Kfar Malal u Tel Avivu v tehdejší britské Palestině.
V roce 1945 se připojil k polovojenské organizaci Hagana, která usilovala o ustavení Izraele, který vznikl v roce 1948.
Studoval historii a vojenství v Izraeli a Velké Británii.
V roce 1973 byl zakládajícím členem strany Likud, ministrem vlády je od roku 1977. V roce 1982 jako ministr obrany nařídil invazi do Libanonu. Z funkce odešel, byl nepřímo uznán vinným z masakrů ve dvou palestinských táborech v Libanonu.
Premiérem byl od března 2001. V listopadu 2005 odešel ze strany Likud.
V lednu 2006 upadl po záchvatu mrtvice do komatózního stavu, z něhož se zatím neprobudil. V dubnu jej ve funkci premiéra vystřídal Ehud Olmert.
Pro Cipi Livniovou však svědčí ještě jedna věc - je jedním z mála politiků na izraelské scéně, kteří nejsou zapleteni do nějaké korupční aféry.