Nyní šestnáctiletý Mutassím zaplatil přes 3000 eur (78 tisíc korun), aby se dostal z Rakky přes Turecko do Evropy. Na falešný španělský pas letěl z Athén do Madridu a nyní je v Německu, kde svou minulost tají. Během rozhovoru byl velmi neklidný. Zapálil si cigaretu, a dokonce si dal pivo, což je něco, co by si v Islámském státu nemohl dovolit. Tvrdí, že nebyl žádný bojovník. Napřed působil v propagandistické jednotce a pak v nemocnici v Rakce. To už se samozvaný chalífát začínal hroutit.

Jeho vůdci počítali s tím, že by Syrta, Mosul i Rakka mohly padnout. Jejich novou zbraní se proto měly stát malé děti - lvíčata chalífátu. Děti procházely drsným vojenským drilem a místo školní výuky jim do hlavy cpali zkreslený výklad islámu.

Když se stal útok na stadiónu v Paříži, Rakka nemohla spátšestnáctiletý Mutassím

I Mutassím prošel takovým výcvikem. V jeho případě trval dva týdny. Den začínal ve čtyři ráno modlitbou. Program byl pevně daný - lekce v právu šaría, ale především fyzický trénink a výcvik v boji. V rámci výcviku museli skákat přes zapálené pneumatiky a plazit se pod ostnatým drátem, přičemž jim nad hlavami stříleli ostrými náboji. Jeho třináctiletého kamaráda z Východní Ghúty zasáhla odražená kulka do hlavy a zemřel.

Permanentní psychologický nátlak

Psychologický nátlak nepolevoval ani minutu. Děti byly svědky mučení, ponižování, ale také poprav stětím. Viděl je i Mutassím. Kromě ukázek trestů měly i příslib odměny. Mutassímovi slíbili nevěstu. Vzhledem k tomu, že mu bylo pouhých 14,5 roku, rodina s jeho ženitbou nesouhlasila.

Chlapec se naučil řídit a v propagandistické jednotce natáčel následky náletů. „Když se stal útok na stadiónu v Paříži, Rakka nemohla spát. Francouzi bombardovali celé město. Měli jsme vztek, protože byli zabiti nevinní civilisté,“ vyprávěl Mutassím.

Po jednom z dalších náletů slyšel plakat děti a ženy křičet o pomoc: „Bylo to scéna, na kterou nemohu nikdy zapomenout. Bylo to jako v akčním filmu.“ Postupně ale přicházelo rozčarování. Viděl, že bojovníci oceňovaní jako dokonalí, nebojácní a mocní, islámu nevěřili. „Odejít jsem se rozhodl, když jsem viděl jednoho bojovníka bít ženu. Byl jsem z toho šílený. Byl to cizinec a bil syrskou ženu. Od toho dne jsem začal nenávidět Islámský stát. Trvalo mi ale čtyři měsíce, než jsem byl schopen utéci,“ popsal.

Práce v márnici

To už pracoval v márnici v Rakce. Stalo se mu, že civilista prohlášený za mrtvého ještě žil, chytil ho najednou za nohu.

Mutassím se usmířil s rodinou, která na něj naléhala, aby odešel. Proto zaplatil převaděči abú Džasínovi. Jeho ale musel přesvědčit, že to s odchodem myslí vážně.  „Kdyby přišel za mnou sám, nevěřil bych mu. Mohl to být fanatik s vymytým mozkem, který by se chtěl dostat k mé síti a zničit mě. Znal jsem ale jeho rodinu a pomohl jsem mu,” vypověděl převaděč BBC.

Útěk byl podle něj mnohem těžší než v letech 2014 a 2015. Musel nejprve projít  přes území držené kurdskoarabskými Syrskými demokratickými silami (SDF), které bojují proti IS a měly seznamy lidí v jejich řadách. Pak bylo třeba projít přes oblast drženou Svobodnou syrskou armádou, která bojuje nejen proti IS, ale i proti SDF.

Denunciant z Mosulu

Mutassím se dostal z Rakky do EU za měsíc. Není ale sám, v Belgii žije nyní sedmnáctiletý Umar, který pracoval pro chalífát v Sýrii a v iráckém Mosulu. Byl už vyhozen ze tří ubytoven pro uprchlíky, protože působil nedůvěryhodně.

K Islámskému státu se přidal velmi brzo: „Všichni moji přátelé byli v organizaci, tak jsem se rozhodl přidat se k ní, protože jsme je měl rád. Na začátku měli dobrou reputaci, ale to se později změnilo.“

Strávil jsem 24 hodin bez jídla. Nebyla tam dobrá péče o mudžáhídysedmnáctiletý Umar

Po dvou týdnech výcviku byl poslán do Mosulu jako posila. Tam ale přišlo rozčarování. Sen o ráji se rozplynul. Potkal Syřany, kteří byli dva roky na frontě a neživili se ničím jiným než jogurtem, chlebem a datlemi. „Strávil jsem 24 hodin bez jídla. Nebyla tam dobrá péče o mudžáhídy,“ popsal. Při výcviku mu řekli, že k jídlu budou vařené brambory s vejci. A to se opakovalo každý den k snídani, obědu i večeři.

Když nechodil na odvodový výcvik, byl Umar z armády propuštěn. Zkusil se ještě přidat k brigádě vyrábějící nálože, ale byl odmítnut. Nakonec pracoval jako udavač a špión. Hledal Kurdy, kuřáky a lidi se zbraněmi bez povolení. Za každé udání dostal peníze.

Ve chvíli, kdy ho bojovník IS z Alžírska obvinil, že kouří, donutil ho nastoupit do auta, kde ho znásilnil, rozhodl se, že uteče. „Byl jsem tak vystrašený, mohl měl obvinit z čehokoli a vzít mě na policejní stanici,“ popsal. Přežil díky starším ženám, které mu dávaly peníze.

BBC objevila další tři mladíky, jejichž osud se podobá. Ti ale s reportéry odmítli hovořit. Europol odmítl případy komentovat.

Výchova budoucích džihádistů

Indoktrinaci jsou však děti vystaveny od pěti let, kdy začíná výchova lvíčat chalífátů. Ve škole byla zakázána výuka historie, občanské výchovy, tělocviku či hudby. Učily se jenom rýmovačky opěvující chalífát. Učilo se pouze právo šaría. Protože ale chyběly učebnice, používaly se syrské, z nichž se vypouštěly všechny zmínky o demokracii, volbách či darwinismu.

Výuka v džihádu pokračuje, i když Mosul by osvobozen a Rakka je na pokraji pádu. Děti se pořád učí nenávisti ke všem, kdo se neřídí nejtvrdším výkladem šaríi.