Článek
Debata o snížení hranice trestní odpovědnosti se vrací už poněkolikáté. Jak se na to díváte?
Pokud by to měla být jediná možnost, jak ochránit společnost před recidivou dětských násilníků, tak potom za mne ano. Ale jen u vybraných násilných činů té nejzávažnější povahy, spojených s devastujícím účinkem na životě a zdraví.
I v sexuální oblasti?
O tom může být debata, ale statistiky jasně ukazují, že nejvíce násilné trestné činnosti dětí představují loupeže, potom nebezpečné vyhrožování a vydírání.
Není tam znásilnění?
V „sexuální“ oblasti je dominantní trestný čin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií. U znásilnění se počet zvyšuje nevýznamně. Stejně tak nedochází k nárůstu u drogových trestných činů.
Vraťme se k té hranici. Jste tedy pro?
Ano, u vybraných násilných trestných činů, ale spolu s vytvořením speciálního zařízení, nikoli začleňováním dětí do dnes běžného typu věznic.
Jak by mělo vypadat?
Říkejme tomu třeba dětská detence nebo speciální zařízení s tím, že na rozdíl od současných výchovných ústavů bude střežené. Mělo by poskytovat výchovný prostor a současně zabránit opakovaným útěkům a maření ochranné výchovy, jak se dnes často děje.
V současnosti jsou dětští pachatelé umisťováni do zařízení, kde maří výchovu ostatních dětí, utíkají, opakují trestnou činnost. V podstatě se čeká, až nabydou trestní odpovědnosti, aby mohli být jako řádní pachatelé trestných činů po patnáctém roce věku umístěni do věznice.
Tento nevyhovující stav lze řešit buď rozšířením stávajících opatření, nebo snížením věkové hranice, ale v obou variantách musí být doplněno zřízením speciálního střeženého zařízení. Je to inspirace z jiných evropských států, kde to je obvyklé.
Na kolik by se měla věková hranice snížit?
Statistika nám dává jasnou odpověď. Pokud bychom chtěli postihnout alespoň 60 procent násilných trestných činů, potom je to 13 let. U těch typově závažných činů se jich totiž z 30 procent dopouští čtrnáctiletí a z dalších 30 procent už třináctiletí.
Když takový návrh přijde, podpoříte ho?
Pokud bude doplněn o zmíněná výchovná opatření, tak ano.
Jak je to s agresivitou dětských pachatelů?
Dětská kriminalita jako celek neroste početně, ale zvyšuje se podíl násilné kriminality, a ta je projevem agresivity. Jednoduše - na úkor krádeží nám rostou loupeže, což znamená, že agrese nesměřuje proti majetku, ale jde o fyzický útok proti osobě s cílem získat majetek.
Hovoří o ní jak zaměstnanci OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí - pozn. red.), tak výchovných ústavů. To jsou ti, kteří bezprostředně a každodenně pracují s ohroženými dětmi z problémových, sociálně slabých rodin.
Když se podíváme na další trendy, zvyšuje se počet dětských pachatelů, jejichž činy spadají do působnosti krajských soudů. To znamená typově závažné, kde jsou vyšší trestní sazby. Data také ukazují na to, že častěji probíhá závažná násilná kriminalita mezi vrstevníky.